Menšík líčí: „Odpoledne ještě před požehnáním vyjdou oni čtyři vyvolení mladíkové v lehkém, zvláště k tomu dni ustanoveném oděvu, jsouce provázeni dvěma jezdci z jemnických měšťanů na hranice okolí městského k Budkovu. Tam čekají, obklíčeni jsouce množstvím diváků. Zatím se v městě požehnání dokončí, a městská rada s celým měšťanstvem odebere se za velkou bránu k zahradám, mezi kterými a daleko po silnici v levo a v právo množství shromážděného lidu se nachází. Tu městský služebník drží vzhůru praporec barchanový, a opodál na silnici z hmoždířů se vypaluje.

Po znamení tomto hnou se oni mládenci a vracejí se k městu volným krokem. Hmoždíře se podruhé ozvou a kroky se zostřejí až k určitému stanovisku. Když tam dojdou, jeden starší z městské rady přes silnici rákoskou čáru za cíl běhu o závod vyznačí, ke kteréž bar-chaníci (tak se oni mladíci nazývají) pravou nohou nakročují. Pak vypočte radní až do tří, a tu pádí mladíci o závod. Čím blíže u cíle, tím rychlejší běh. Hlahol bubnů a trub, střílení z hmoždířů, jásání diváků vítají prvně příchozího, jemuž ke cti městský posel tyčku praporeční sklání.

Když již i poslední doběhl, počne vítězný průvod do radního domu. Napřed sbor hudebníků, za ním posel s barchanem, potom oni čtyři mládenci po dvou, za nimi jezdci, rada a ostatní hodnostáři a úředníci, obstoupeni ozbrojenými měšťany, pak ostatní lid.

V radnici, když si radní páni k stolu zasednou, uděluje se vítězům odplata. Nejrychlejšímu dá se barchan, druhému šátek, třetímu punčochy, čtvrtému a poslednímu pět věnců — vesměs tak nazvané prasátko. Pak se přinese kniha, do níž se jména oněch čtyř mládenců na věčnou památku zapíšou, podle zavedení a obyčeje praotců. Vydání na dary těmto čtyřem mladíkům a při tom též na jiné věci založeno a určeno jest starodávnou fundací." Menšík otiskuje v Lumíru 1. c, str. 546, krajské nařízení ze dne 20. července 1846 č. 8391, kolik se má komu vypláceti, počínajíc faráři až po ostrostřelce, kteří udržují pořádek při slavnosti. Na konec rozproudí se zábava a tanec.

O původu slavnosti této zachovala se starodávná pověst. Oslavuje prý se touto, slavností památka šťastného příchodu čtyř poslů do města Jemnice, jež vyslal r. 1315 král Ja;n Lucemburský, aby tam zvěstovali královně Elišce zprávu o vítězství Čechů nad Matějem hrabětem Tren-čanským, jenž vtrhl do Moravy a mimo jiné osadil zámek Veselí.

Prvnímu poslu, jenž vyřizoval Elišce, že král Jan s Boží pomocí naděje se vítězství, dala náprsník barchanový. Druhý byl odměněn šátkem královniným. Třetímu poslu dala královna punčochy, jež s nohou svlékla, čtvrtému, jenž přinesl zprávu o úplném vítězství a o míru, věnovala královna věnec. Král Jan udělil pak hostinnému městu Jemnici zvláštní výhody a milosti, jež přispěly ku povznesení města.

Na památku opakovala se každoročně slavnost, znázorňující běh oněh čtyř poslů a jejich odměnu od královny (barchan, šátek, punčochy, věnce). Vypravuje stará pověst, kdyby se opomenulo slaviti tuto slavnost,