Tento ornament převládá hlavně na hanáckých" výšivkách z doby starší. (Viz Č. Lid VI. č. 5, str. 502).

Listina ta je však i v jiném ohledu velmi poučná a vzácná, jelikož z ní poznáváme mravy a způsoby tehdejší. Jako všude jinde při výzdobě prádla, šatstva, nářadí, tak i tuto při výzdobě listiny setkáváme se s tím krásným ornamentem, jenž dokonalostí, vkusem i nevšední svou umělostí budí obdiv vzdělaného světa. Z listiny této čerpati můžeme poučení ke studiu kulturně-historickému, i máme tu ukázku starého lidového umění.

Písmák vesnický pokusil se na listinu tu přenésti motivy výšivek hanáckých a zdařilo se mu to v plné míře. Listin s ornamentem tohoto druhu bude asi velmi poskrovnu, aspoň dosud není mi známa ani jediná a též ani „Národopisná Výstava" v Praze ani jednu takovou listinu neměla. Tedy i po této stránce je listina ta skvostem velmi cenným pro nás.

Neméně zajímavo jest i zvěděti původ této listiny a kterak byla nalezena. Uschována byla v staré truhle zašlého cechu mlynářského v Li-_ tovli na Moravě. Truhla tato se nalezla náhodou za komínem na půdě pod střechou velkého mlýna, který té doby, když tam nalezena byla, náležel rolnické záložně v Litovli, která ho od Františka Knappa byla koupila. Nyní náleží mlýn ten Eudolfu Eaabovi v Litovli. Dle zpráv starších byl Frant. Knapp posledním cechmistrem cechu mlynářského v Litovli, a proto,měl u sebe i všechny cechovní knihy a listiny, jakož i jiná cechovní privilegia a různé odznaky i pečeti cechu mlynářského v uschování. Jako jiné cechy, tak měl i tento cech mlynářský pro uschování všech těch jmenovaných věcí zvláštní, silně okovanou a na dva zámky se uzavírající truhlu. Frant. Knapp měl tak zvaný „přední mlýn" v Litovli, který byl té doby největším mlýnem vůbec v Litovli, a byl též muž podnikavý i výmluvný, což asi vše jemu v cechu mlynářském k vážnosti dopomáhalo a on tudíž zvolen za cechmistra tohoto cechu, ač není nepravděpodobno, že již jeho předchůdce na tom mlýnu býval cechmistrem téhož cechu. Za něho vývojem nových poměrů společenských stal se cech mlynářský, tak jako i jiné cechy, bezvýznamným, rozpadnul se a přišel v zapomenutí. Takto i cechovní truhlice cechu mlynářského zůstala u posledního cechmistra, dostala se mezi zbytečné haraburdí a na konec vykázáno jí místo pod střechou za komínem, aby takto v domě nikde nezavazela. Octla se-tam asi s celým svým cechovním inventářem, se všemi knihami, listinami a privilegiemi litovelského cechu mlynářského. V roce 1892 ujal jsem se v Litovli celým českým národem připravované myšlénky, pořádati velkou „Národopisnou Výstavu" v Praze a jal jsem se připravovati v Litovli a na celém Litovelsku půdu pro tuto výstavu. Též sbíral jsem národopisný materiál a připravoval i krajinskou výstavku v Litovli, která též v Litovli v srpnu 1893 s velkým zdarem skutečně se i pořádala. Donesla se mi tehdy již v roce 1892. zpráva, že v tenkrát tak zvaném záloženském mlýně je mnoho starých a krásných listin. Odebral jsem se