Nářečí z Císařova a okolí na Moravě.*)

A. Samohláska i, í buď má takový zvuk jako v češtině neb se mění v hlásku znějící široce mezi * a e, již označuji znakem ě.

1. Po r, I, s, z, c, š, 0, o mění se i, í ve, e v těchto případech:

a) je-li i původní (proti i vzniklému přehláskou nebo zúžením) mění se v c vždy:

«) v nitru slov: ř: břěnkať, hřeb, hřebek, hřebať, hřěva, křěčet, křěve, řěť, kředio, břědke, řt čěca i řičěca (snad dissimilací) atd. 1: blezko, bleská se, blěn, hlěsta, jelěto, klen, lečet: ličeť = léceti, leče, lěchva, lěche, lěňať, lest, lěška, lěskať (poličkovati), lěši (neutr, lišej), slěna, slen, Slěmařěk, slěmák, velěke, kolek, v koncovkách -Iký: bedlěvé", ořklěve atd. s: sela, sěve, sěrotek, sěptěť (sípěti), seto, v koncovce si: cosě,v hdesě, jaksě atd. z: zěma, zěsk, zeskať atd. c: čepek, cěngať atd. š; šědiť, šěroke, šěška, šěpek, šěť, věšěvať atd. í: žěve, uževať, žěnčěca, žebro, žěla, mžekať, žedlp =: zřídlo, c: čěstě, čěsť, fčěl (teď),' řičěca, příčena, věčěniť.

Též u iterativ od sloves vzoru pnu mění se í po zmíněných souhláskách v ě: načenat, věženať, proklěnať, pak u slovesa ščepať, uščepnóť, jež souvisí se slovesem čpíti (v dialekte čpíti není) kóř ščepe v očě, ščeplave, had ho uščept, proti ščipať = scindere.

fi) v přípOjQách odvozovacích:

ica, ička: stolěca, Bambeřéca, hrušěčka, nožěce (nůžky), kozěčka atd. in, iňa, ino: ceřén, Teklén, Babušěn, matičěn atd., inec: kromhožénec, méšěnec atd. V některých slovech však bývá za i častěji e: kobělenec, mušenec, kočěčenec. in, ínck: fčelen, okřenek atd. ina, inka: nižěna, pšenka, kozěna, trpčena atd. ivo: mlezěvo, palěvo atd. ivý: nedužěve atd. ík, íček: Málek, maleček, juřěk (jiřice), žebřěk, isko: bičěsko, ležěsko, holésko atd.