stará a zajímavá víska Gerlachov (Gerlsdorf). Kdy založena byla, není známo, ale jistě stála již ke konci stol. XIII. Vznik její současný jest s Batyzovci (Botzdorf), Mengusovci (Mengsdorf) a Štolou (Štvolou). Veliký les „Cetyna", který od samého Popradu až k Tatrám se tměl, byl vykácen a na mýtinách vystavěny osady vzpomenuté. Tyto čtyři vsi liší se značně od dědin okolních a obyvatelé osad sousedních nazývají je (dle Eljasze) polskými. Vesničané skutečně mluví řečí, jež má některé známky polštiny a jest pro přechod jazyka slovenského v polštinu velezajímavá. Němečtí osadníci gerlachovští úplně se poslovenštili, a dnes jen mluva svědčí o tom, že žily zde národnosti dvě, z nichž jedna druhé podlehla.

V Gerlachově, jehož obyvatelé jsou vyznání evangelického, jsou dva kostely: starobylý, druhdy katolický kostel ze XIII. věku a dřevěný evangelický ze stol. XVII. Kostel katolický r. ]876 vyhořel úplně. Před několika lety pokryt byl nově šindelem a jeden, z jeho oltářů obnoven.

Domky gerlachovské původně cele vystavěny byly ze dřeva a velice podobaly se chalupám polského Podhalí. Požárem z let 1876 byly chaloupky ty zničeny, až na onu, již umělec zobrazil. Tento nejstarší „domček" gerlachovský jest dnes úplně opuštěn jak ubohá sirota. Ma-jetník jeho zemřel a potomci rozprchli se do širého světa; dnes nebydlí v něm nikdo. Na střeše (dachu) trčící makovička sluje hálka; pod ní jest zaokrouhlené nadstrešia-a níže z prken zrobený štít. Ke štítu přiléhající podstrešia chrání základy domu před vodou dešťovou. Na dvůr vchází se vrat mi, nad nimiž položené brvno koňom se nazývá. Na dvoře vidíme šopu a na podšope jsou toliko laty, nikoli však došky slaměné, kterými se obvykle laty přikrývají.

Lid gerlachovský živil se původně hornictvím a výrobou tak zvaného „tatranského oleje", jejž z kosodřeviny připravoval. Dnes již nikdo oleje toho nevyrábí, neboť tajemství výroby zapomenuto. A byl prý to olej, který měl velikou léčivou sílu. Nynější pokolení živí se rolnictvím, nádennictvím a bílením plátna. Lid je statečný, krásně rostlý, muži (což v Tatrách všude) sličnější než ženy. Sváteční kroj gerlachovský vidíme na obrázku Eljaszově. Klobúk zdobí p i e r k o (kytice) v létě uvité z cyprusu, rozmarinu, růží a jiných zahradních květin, v zimě z umělých květin svité, barevnou bavlnou protkávané a pozlátkem zlacené. Na pierku převládají barvy červená a modrá. Po pierku možno poznati mládence, družbu i mladoženáka. Klobúk jest barvy černé, hrubý, neširoký, okrouhlý; ženatí mají jej obvázaný černou p á n 11 i k o u, svobodní mají pántliku červenou, dolů splývající a šnúru s kyscamí. V létě nosí mladí muži laj blik (kamizolu) barvy modré nebo tmavé, který jest na předu poset gombičkami (knoflíky), kapsy (v r e c k á, kešene) jsou po stranách a zdobeny jsou opět knoflíky; níže pak vyšito jest na jedné straně příjmení a na druhé křestné jméno vlastníkovo. Pod lajblíkem je pěkná, čistá košile z tenkého bílého plátna, doma utkaného. Kolem krku visí v létě lehká šatočka (chus tečka), v zimě š a 1 i k. Sváteční nohavice (chološne) jsou ušity ze sukna modrého a jsou z předu modrými šňůrami vyšívané; všední chološne jsou ze sukna