str. 589
mandovaný, že bude atak. Tu přijede zas druhéj jenerál, a zas, že ne.
K večeru přišla veliká bouřka. To bylo lití, jako by se kus mračna utrch. Přijeli smy zas do toho ležení, s kte-rýho smy vyjeli. Přijeli smy k vodě a tam smy viděli světla. To byli naši pio-nýři, kladli most. Mohlo byt asi jedenáct hodin. Přijeli smy na silnila, a po ní jela řada vozů. Z nich kapala krýf. To bylo na těch vozách naloženo plno raněných. To bylo pláču a křiku! Volali: „Ráno smy byli vojáci a ted smy žebráci. Milí rodiče, dybyste nás viděli!" Volali na nás, abysmy im podali vody. Blísko silnice byla luza,21) byla v ní špinavá, žlutá voda. Slezli srny s koní a podali im na miskách téj vody. Jeden oficír vod nás prosil, aby mu podali vody. Jeden voják mu jí podal. Von jí jenom lízl a dal mu za to štvrtník. Jeden měl kus huby uraženéj.
Vojáci povdali: „Náš Ducháček je chlapík. Ten dovezl22) kotlík; dyby nebylo toho, umřeli bysmy hlady.". Ostatní vojáci, co vezli kotle, byli pryč. Jeden mněl uraženou nohu, druhéj ruku, třetí kus huby. Dys smy přešli přes řeku, votsedlali smy koně, koně se přibily, a pak se spalo. Byli smy celí zmatení. Každéj se strachy třís, dys si spomínal, co se ďálo. Ráno přivezli chleba a masa, a vařil se mináž. Obrst svolal bandu a kázal hrát a řekl22) nám, ať smy veseli, hdo je žif, a hdo je mrtvěj, tomu že nepomůžem.
To vypravoval kostelník František Ducháiek na pastvě.
Slováci v Gerlachově na Spiši.
S 3 vyobrazeními prof. Wal. Eljasze.
Prof. W. Eljasz vyniká jako znamenitý znalec přírody i lidu tatranského. Otiskujeme z četných a zdařilých kreseb tři vyobrazení, jež znávorňují Slováky v Gerlachově na Spíži. Zkušený cestovatel po Slovensku K. Drož, jenž právě vydal spis „Tat r y" nákladem Karla Salvy, 1897, líčí Slováky gerlachovské ve Světozoru XXXI. str. 393—394:
Na úpatí nejvyššího štítu tatrauského Gerlacha (2662-6 m.), při čisté, bystře tekoucí Nové vodě rozložena jest ve výši skoro 800 m.
1) Z něm. Urlaub. — 2) T.j.když; z před s v rychlé mluvě změnilo se v s. — 3) S krátkým začátečním u.— 4) T.j. juž; i před s v rychlé mluvě změnilo se v s. — 5) T. j. Itálii. — 6) 3. os. j. č. slovesa m o c i zní můž (též: nemůž, pomůž = nemůže, pomůže); někdy je také slyšeti m ůž e, nemůže, pomůže, ale tak mluví jen lidé vzdělanější a ti, kteří Toyli v cizině. — 7) VI. os. mu. č. slyšeti vedle koncovky —my také koncovka —me; koncovku —my mají nejčastěji slovesa býti, míti, dáti: smy, mámy, dámy. Pokolení školou odchované a lidé, kteří byli v cizině, uží-
vají koncovky —m e: sme , máme, dáme. — 8) = ted; d před tenuis se změnilo v f. = 9) Obecně se říká: řek
— 10) = než. — 11) = břeh; h před tenuis se změnilo v ch. Břehem míní se zde pahrbek. Břehem nazývá se vůbec stráň, úbočí buď p ahor-ku neb hory neb údolí neb cesty.— 12) skoule. l3) K nominativu zem jest genitiv země (nikoli země). — 14) Také se říká: ďoura. — 16) Vedle dativu jednomu říká se častěji dativ jednom. — 16) = ať se; i před tenuis se změnilo via toto splynulo s následujícím s v c. Ale to se děje jen při rychlém, plynném mluvení. — 17) Jednou řekl vypravovatel „nákej" a podruhé „nejakéj". — 18) = v tom. — 19) -•= slzel. — 20) Obecně se říká: couf. — 21) = louže.
— 22) Obecně se říká: dovez; řek.
|
