šlo na štyryadvacátýho. Třiadvacátýho smy přijeli do ležení. Bylo to právě to Božím těle. Ráno přišel roskaz, že bude kirchnparád, a po chvíli přišlo, že nebude, že se musí brzo uvařit mináž. Tak smy šli pro maso. Štyři smy pro ně šli. Jám sem přivez hrnec, vostatní hrnce v našem cuku byly stračeny. Jeden mněl přeraženou noím, druhéj dostal do prsouch a tak dálejc. Dyš to bylo uvařený, ted smy nemněli co nadrobit, neměli smy ani chleba ani rejže. Tak smy polífku vylili a maso smy musili zahodit, protože bylo tuze tučný. Dys smy pojedli, tak smy jeli pryč. To tak juž mohlo byt vokolo jednej hodiny s poledne. Byli smy dycky dvě škadróny pohromadě. K večeru smy přijeli pot takovej kopec, a tam juž bylo moc vojska.

Tetkéj sme dostali roskaz nakrmit koně a napojit. Fčerá nebylo možná. Ted na vodu s koňma. Oficíři vyhledali, hde je voda. Vot toho místa, kde smy leželi, byla skoro hodina cesty. Tet8) tam přijel hejtman vot kanonýrů a řekl9) fíroj, aby mu dal nejakýho muža, že jeho ordommc je marod. Potom vzal Hašku a dal se mně napít a povídal, zejtra hdo ví, jak to dopadne. Neš 10) smy si koně napojili, to trvalo celou noc do dvouch hodin.

Dyž bylo k ránu, přišel rozkaz, zasej vařit maso. Dys se začalo vařit, slyšeli smy: huhuhuhú. Vojáci povídali: „Dnes se Sardyn brzo vyspal." Vyběhli smy kousek na břech 11) se dívat, s ke-réj strany. Z naší str'any letěly takový plamínky; to byly rachejtle. K nám přijel husar a volal: „Vaření konec! Uřízněte si každéj kus masa, napíchněte je a děte je upíct na vohni." Ted smy honem jeli. ťnšii smy zas na tu silnicu, a ted nám poručili, abysmy futráž zahodili. Jeli smy trap a jeli smy víc jak hodinu cesty čerstvo, a jak smy přijeli, uďáli jsme linyju. Juž tam .bylo vojska moc. Střílení bylo moc, ale přenášeli. Vojáci se tomu smáli: „Jen dyž bude tak střílet pánu Bohu do voken!" A jiní zas říkali: „Počkejte jenom, brzo budou střílet do našich voken." A za pět hodiny jus44) se to válelo. Přijeli kanonýři a začali do nich mastit. Na právej straně byli maruše. To bylo jako les. A to smy dycky vyjeli do maruší, . abysme se skovali. Jak kula 12) vrazila

do stroma nebo do země, l3) vona se rostrhla, udala díru, 14) kamení a hlínu vyhodila a zabřinklo, jako by plnéj stůl byl sklenic a hodil se na zem. To potlouklo moc vojska. Jednomu 15) oficíroj zabila kula koňa, rostrhla mu bruch. Von si sed na druhýho koňa, a toho kula zas zabila. Pak smy ujížděli a přijeli smy k příkopě. Ta byla široká a hluboká, a koně nechtěli přes ňu. Musili smy siest s koní a táhli smy koně za sebou. Tam nás moc padlo. Pak smy zas jeli do maruší na právo. Tam smy byli chvílu, a zas haluze lítaly. Na jednom místě nechtěl kůň přeskočit. Já se vohlídnu a vidím vojáka. Ležel na znak celéj ščernaléj o držel si rukou bruch. Tak smy se motali celéj deň z místa na místo. Brzo smy jeli do maruší a zas ven. Jednou šly na nás ze třech stran kule. Juš smy myslili, že naši musijou na nás střílet. Našemu rytmistroj tam urazilo dva prsty. Menoval se Herbr-štajn. Jeho otec mněl opatofský panství, co je u Jevíčka. Jednu chvílu bylo komando : rút! Já sem skočil s koňa. Mněl sem rostrhanou čabraku a viděl sem, že pár kroků leží zabitej kůň a na ňom nová čabraka. Já ju votpmám, volá na mně oficír Chorinský, ace16) vrátím, co si to dovoluju. Přiběch sem zas k svýmu koůoj a sed sem si na něho, a tu přiletěl granát a zrovna pot toho zabitýho koňa s tou pěknou čabrakou a vyhodil ho vysoko do povětří. Chorinský, jak to viděl, povdá mně: „člověče, vy ste znova narozenéj."

Mněli smy komandanta Laferta. Ten přijel k nám a volal: „Dobře, dobře, děti, jen se nebojte, držte se." Tu přišla kula, a kůň jeho dostal. Jak viděl, že se kůň jeho kácí, skočil honem s koňa, a kůň se převalil. Nákejch17) dvacet kroků vod něho stál hornysta Kutrovič. Přišla druhá raná, vrazila do země a urazila mu půl hlavy. Pak zas nákéj rytmistr Melas vyjel před front a f téj l8) mu kula urazila hlavu. Herbr-štajnoj urazilo dva prsty. Von sluzel,19) protože ho to bolelo. Coufl20] s koněm a ujel pryč.

Kvíčerou smy attakýrovali Francouze. Něco smy jich zajali. Přišla patrola Francouzů do maruší, á my smy se po nich hnali. K večeru přišla veliká bouřka. Přijel jenerál, a bylo nám ko-