Předchozí 0641 Následující
str. 587

a už běle v dolěně; uděíaío to švrk, švrk, a už mněl víasě opáleny atd. Má-li se naznačiti větší ÍDtensita neb delší trvání, prodlužuje se r, 1: zacnětit sem se za klučku, rukáv udělá škřk a běl cele roztrženě'; jindy se r, 1 neprodlužuje.

Odckylky v r, I proti češtině;

1. r, I zůstává za ru, lu: glgat (namáhavě polykati), gig, glgotať; chlpať (srkati dychtivě), chlp; — klč (pařez malý), klčovať (mýtiti) klči; — klzkě', klzať se, sklzí se, sklznóť se, klzačka (klouzačka); — slzkě, slz, oslznóť, choďnik po dyšču oslzí.

2. Za r, I jest vokalisované: teprov, petruželi; — ve slově smra-ďute vzniklo však a vlivem subst. smrad.

3. Slabikotvorné r jest ve slovech: hrske (hezký), zvrsknóť so, věvrsknóť se (~ vymknouti se), maso se zvrskío, on se věvrskne z domu, děbě jak.

4. r a u se střídá: drc — duc; drcať — ducať (jen v řeči dětské); ve slovech onomatopojických: brbíať — bubfať, brmtať — bumtať, mrmíať — mumíať, drdtať — dudlať.

5. Ve slově umrlčina I vysulo a r se pak vokalisovalo: ómorčěna.

Slabikotvorné m, n.

m se mění v n: sedn, osn, sednást, osnást.

Jak srny se bili u Solferina.

Z Vítojovsi (ve východních Čechách).

Zapsal Ignác Hošek.

V/ roce vosumapadesátým byl sem na vodlábě 1) a dys 2) sem narukoval, přišel sem do Vídně. W únoru3) jus 4) siny slyšeli, že bude snad vojna v Ne-táliji,5) protože Pijemont chce Netáliju. Tu smy mněli močka práce, musili srny se tuze cvičit; přišli šlejfíři a brousili nám šavle. Dostali smy nový pistole a pak smy vyjeli f parádě před císařa. A ted nám povídal, že nerad nás posílá do Netálije, ale že si nemůž6) pomoct," a že nás musí tam poslat. Tam byli fšeci jenerálové, a každej muž musil se zastavit, a císař si ho prohlížel.

W dubnu smy vyjeli. Dys smy jeli s Pontebby do Udine, leželi smy v jednej hospodě. Daleko široko nebylo žád-néj dědiny, na právo a na levo samý

skále. Tu se strch šramot, že mámy jit z befe'lu. Oflciři nám říkali, že je z našima zle a že musijou reterýrovat a že musíme7) zajeden deň ujet tolik co za dva dni. To byla zlá jízda: slunce nás pálilo, šavla tížila a vot helma mněli smy prouhy na čele a vody smy nedostali ani za peníze. Tak smy přitáhli až blísko k Majlantu. Rozestavili nás mezi vinicama a marušama. Ráno vo svatým Duše, dys smy šli na patrole, přišla taková bouřka, že smy stáli po kolena w blátě. Tu přijel oflcír z Majlantu a vypravoval, že naši musili z Majlantu ustoupit. Ve dne smy byli v ležení a v noci smy jeli. To smy viděli dycky vohně za sebou. Povídalo se, že sedum-advacátýho bude sráška, a zatím to při-


Předchozí   Následující