bílého, doma utkaného. Obuví jsou ve svátek čižmy, ve všední dni letní k r p c e, v dni zimní bílé soukenné kapce. Ženy nosí také

1 a j b 1 í k buď z modrého anebo tmavého sukna ušitý, spodnici, fartuch a oplecko. Oplecko je zhotoveno z bílého tenkého plátna a zdobeno je na konci rukávů širokými č i p k a m i. Děvče na obrázku Eljaszově drží v ruce šáteček (c h u s t k u), který jest na krajích okrášlen třásněmi. Boky přepásány jsou šnúrou doma zrobenou, pántlice podobnou, která splývá s fartucha . . .

Z Gerlachova do Štoly dojdeme pěšinami lesními za hodinu. Tu žijí tři slavní průvodčí po Tatrách (převodníci) Euman, Kusnak a Pa-zderňák. Pazderňáka vylíčil jsem jinde (v illustrovaném díle Tatry, vydaném nákladem Karla Salvy). Ondřej Eusnak výtečně znal hory v okolí doliny Mengusovské; nejvíce cest vykonal přes Rysy do Mořského oka. Právě tehdy, kdy ho Eljasz maloval (1892), přivedl za mlhy a deště německého turistu přes Rysy do schroniska u Mořského oka. Byly asi

2 hodiny odpoledne a již o třetí vracel se zpět za lijavce týmž krko-- lomným bezcestím. Z obrázku lze poznati, že tento statný muž železných

svalů něco již snese. Oděn jest krojem průvodčích „Uherského spolku karpatského". Přes ramena visí mu „povrazek" a kapsa (torba), v ruce drží valašku; mosaznou b 1 i e š k u, odznak to převodnický, není s té strany na prsou viděti. Doma nosí široký klobúk, suknu (sukna, halena z bílého sukna), bílé chološne, lajblík a čižmy neb krpce.

Malý umazaný kluk nám ukazuje, kde Rusnak bydlí. Otevíráme dvéře . . . Těžký, dusný vzduch nás ovane. Na loži leží chorý, bledý muž, jehož smutné, pohaslé oko k nám se upírá. To je starý Rusnak, slavný průvodce tatranský. Ani bychom ho dle obrázku nepoznali, tak jest sešlý, zbídnělý.

Usedáme k loži a v tichý hovor s ním se pouštíme. Těžko, s nesmírnou námahou, s dlouhými přestávkami mluví a příhody svého života nám vypravuje Podáváme je doslovně v dialekte gerlachovském:

„Mam teraz (nyní) jedzen a šezdzesiat roky; bol som firerom po Tatrách ... Vo škole len jedzen rok dalekorazi (několikrát) som bol; lebo moje chudobnie rodziče nevela (nemnoho) sa starali o moju školu; lebo že sme v nasej dzedzine na ten čas eščik školu nemali, museli sme na druhu dzedzinu do Mengusovec chodzic do školy . . . Najvecej v inojej chudobě vychovávanie petoro dzeci a dobry zarobek ma nucil firerom byc. ¦— Eščik sa mi tak pri firerstve neudala žiadna nehoda, chyba (leda) na jednej polevke na kozách (kamzících) som na tolko ochorel, že ma museli na voze doviezc domu. Ale som i v tedzi dostal od erz-hercega (arcivévody) dzesiatku na pomoc v chorosci . . .

Ja som drelej (dříve) chodzil po holach zo Štoli z jednym dávnějším firerom, s Janom Rumanom Driečnym, a že som sa v triezlivosci a slušnosci u pánoch zachoval, pan dr. Szonntagh zo Šmeksu (majetník lázní) mi dali firersku knižku. Ale i drelej som chodzieval po holach s vindžimiery (meráčami, inženýry). Firerstvo moje prez léto dakedy i od 100 do 150 zl. vynieslo, za čo som si mohol dlhy posplacac aj