V místech, kde se řeka zatáčí a voda silněji proudí, musí se pramen „překládat" = vrátný musí jeti napříč přes řeku, čili jak plavci říkají, „od špiců ke špiců".

Stane-li se, že se zadek pramenu „o d 1 e j v á nebo zalamuje"' čehož příčinu dlužno hledati při velké vodě, nebo je-li šrek na 3. nebo 4' voru od zadu, tu musí sochorníci všechny síly napjati, aby jej narovnali' neboť by se rozlámal.

Nejhůře vede se plavcům ve vratech, . obzvláště když „m y n á f je vysuší" t. j. při malé vodě mele na všech složeních, tak že vraty jde velmi málo vody. Při obyčejné vodě, kterou zovou „r o z markou", na normálním jezu sjedou obyčejně vraty šťastně. Tehdy „zavaří se" jen předák v peřeji a bez nehody „vyvaří se v mrtvé vodě" pod jezem. Hůře se jim vede, je-li jez vysoký anebo má-li některou nepravidelnost.

Tehdy se pramen k jezu vyplaví a chytne před ním na voráček, t. j. přiostřený sochůrek, v němž dole napříč zaražen jest dřevěný kolíček tak, že z obou stran vyčnívá (obr. čís. 2. B) ho část.

Chytání pramene děje se tím způsobem, že plavec šlahoun, který silnějším koncem jest připoután k voru, nahodí okem u slabšího konce na tyč voráčku a hledí špičku téhož zaraziti na' břehu. Pohybuje-li se pramen ještě, musí plavec též s voráčkem postoupiti v před. Mimo toto zachycuje se pramen ještě jehlou ve šreku. Zachycený pramen se na to kolíky „ubije". Podobně učiní plavci s pramenem zadnějším a opustivše jej, přijdou předním ku pomoci při sjetí s jezu čili „nadbíhají si".

Ačkoli život plavecký jest svízelů plný a nebezpečný, nicméně vyznačují se plavci veselou myslí. Na vodě jsou ve svém živlu a jen je z míry přivede, křikne-li na ně zlovolný člověk se stráně: „Vašku, prohýbej!" nebo „Honzo, rudluj!" Věru, tehdy pro odpověď nejdou daleko; vždyť netřeba jim „prohýbání ani rudlování" připomínati, majíť obého do sytá, chtějí-li mnohdy v dravém živlu Sázavy uhájiti život. *)