Ohlas národního rytířského eposu v Čechách.

Již z dávných časů je známa u Čechů pověst o Blanických rytířích v hoře Blaníku neb o podobných rytířích také v jiných horách a kopcích českých. 2) Na svých cestách po Čechách zapsal jsem si podobnou pověst o hoře Oskobrhy čili Voškobrch, německy "Wolfsberg, podle zpráv p. starosty v Poděbradech J. Heliích a. Tato hora nalézá se nedaleko od Poděbrad. Lid vypravuje, že v této hoře dřímají rytíři sv. Vácslava. Až bude nejhůře Čechům, probudí se družina sv. Vácslava i s tímto světcem-, dědicem země české, a budou hájiti české země. Podle pana Hellicha lid vypravuje si dále, že Libuše mívala na této hoře palác, a že z Libice do Oškobrha byl most kožený, po kterém chodívala.

Podle slov Jakuba Minida (viz rukopis z XVIII. století, chovaný v soukromé sbírce p. Hellicha) meškala Libuše na Libici a tu, na hoře Voškobrchu, měla svůj zámek, kde bývala pospolu se svou sestrou Kasou. Minide praví, že uvnitř Voškobrchu jsou vojáci sv. Vojtěcha a sv. Vácslava.3) Dodává však zároveň, že to jen lid bájí, a že tomu není potřeba věřiti. Bylo by zajímavé sebrati soustavně a úplně ze všech zemí koruny české pověsti o rytířích sv. Vácslava nebo jiného světce nebo vladaře. Podobné pověsti nacházíme těž u jiných národů slovanských i neslovanských, jak podali toho doklady Weryho 4) a Ad. černý.5) Poláci znají také horu Bladnickou nebo Blanickou. Přecházely podobné látky a pověsti od národa k národu.

Skoro všecky tyto pověsti vypravují buď o osobách historických aneb o zjevech, jež mají více nebo méně skutečný podklad, a nejvíce o takých, o kterých národ zpíval, bájil a posud ještě pěje, bájí. Nebude nemístné zde připomenouti, že ruský lid, který podnes pěje o svých bohatýřích, spojuje záhubu svých bohatýrů s horou, s horou kamennou. Lid ruský má o tom celou bylinu.