Pověsti a zvyky z okolí bysferského.

To je skutečný2) děj,3) to nejni žádná báchorka. Na hartman-skejch 4) polích, f tak zvanejch Oupadech, nad Hamrama, vokopá-vala hospodyň z Drašarova gruntu zelí. A mněla dítě v houpace5) na poli sebou, děfčátko. F poledne přišla divoženka a dítě jí z houpačky vzala a položila jí do houpačky svý dítě a utekla pryč z její 6) dítětem. To divoženče mladý nechala v houpace. A ta dyš to spozorovala, začala volat na Ježíš Marja a volala vo pomoc svatýho Jozefa. A divoženka s tým dítětem sekla a povídala: „Takovou potvoru posvěcenou já nechcú!" A vzala si svý dítě a utekla pryč.

To nejni žert, to je pravda. To byla prachbába méj ženy. A to sem nesčíslněkrát slyšel vypravovat vot svěj tchyně. To děfče, kérý chtěla divoženka unést, byla mýho tchána sestra.

Můj děda mněl v Hamřích mlejn. Melci7) jezdili k ňom ze Sta-šova, Limberka a z Eohoznéj. A musili jezdit vokolo téj skale, gde přebejvaly divoženky. Ty divoženky každýho melca trápily, aby jim dal mouky. Dyž jim ju nechtěl dobrovolně dat, tak ho začaly lechtat a tancovat s ním a mučily ho tak dlouho, až ho obezdušili 8) a mouku mu vzali. Dyž ale to trvalo dlouho, žádnéj nechtěl tam do mlejna jit, obával se 8) každéj těch divoženek. Můj děda nemněl žádný mletí. Tak mu něgdo poradil, aby se s němá umluvil, aby daly lidom pokoj, kteří k ňom půdou do mlejna, a dával jim mouku a chleba sám. Pak se zas lidi začali navádět,9) a děda mněl zas mletí.

To vypravoval mlynář Antonín Moravec z mlejna f Hamřích.

Tak dneska já du za holkou. Prídu tam, posedím chvilku, a řeknu: „Japak, tatínku a maminko, já bych se k vám vo něco ucházel." Teď tatínek a maminka mlčej. Voni to cejtěj, co budu chtět. No po chvilce řeknu: „Japak, prosím vás, jesi pak byste mně dali tu vašu Te-résku?"' — nebo jak jí říkaj. Maminka řekne: „Je ešče mladá, potrebujem ju doma." A já na to řeknu: „Šak byste to bez ní taky spravili,