dybyste chtěli." — „Dyž je ešce přeci mladá!" — „Mně to nic nedělá," zasej já řeknu. „Inu já nevím, ty taťku," matka řekne. — „Inu já vám nemůžu f tom bránit, záleží to na Terésce, co vona tomu řekne." —

No já se jí ptám: „Japak, Terésko, teda; chtěla bys to?" Yona mlčí heskou chvilečku. Pak de s maminkou a s tatínkem do kuchyně a tam se pod komínem na to sněmujou. No přídě tatínek ven do sek-nice, já dám na goralku. Za chvilu vejde ceruška, ta Teréska. No dyž vejde, já jí řeknu: „Pod si zavdat!" Dyž jí zavdám: „.Japak to.teda uděláš? Vemeš si mně?" Yona mlčí, za chvilečku řekne: „Inu já nevím, jak bych to uďála. Japak bys to brzo chtěl? My nemáme nic zrychto-vanýho, aš to zrychtujera, nejaký halmary a peřiny.". Takovou vejmluvu, aby se to hned neslíbilo zrovna.

Já juž neříkám nic, juž vostanu tak. A dyš po druhý přídu, tak si vemu sebou ňákýho člověka, aby se přeptal, jesi přeci na to myslej, aby nechodil ženich nadarmo. A dyž voni na to myslej, tak skrátka řeknou sprostě: „Inu my proti tomu nejsme, může se to stát." Tak teťkéj si udělají slovo, gdy půdou dělat námluvy. Teď ženich musí vo-povědít dluhy a otec nevěsty peníze, mocli jí dá. „Si-l-i nad tým spo-kojenéj?" — Dyš si ju chcu vzít, řeknu: „Inu sem nad tým spoko-jenéj; co jí dáte, to jí dáte." A to je ta smlouva. Pak de se na faru, zadá se ,na vohlášky a je to.

To vypravoval František Škorpík, sedlák f Korouvi.

Rodiče před prací učí starší děti těmto nábožným povzdechům.

34. a) O muj Bože, ja Ti obetujú tu moju těžku pracu, kteru konám po cely deň, a spojujú s tim, jak's Ty pracoval, Panna Marija a všichni svati.. Ze Štěpánkovic v pr. SI.

35. b) Pane Ježiši Kriste, buoľ nam na svate pomoci, a rač nas posilovať v te naši práci.Z Kravaře v pr. SI.

36. c) Pane Ježiši Kriste, tuto pracu s Tvojum pracum spojujú, dušu a tělo Tobě obetujú.Z Palhance.

37. Po práci se děkuje: Chvála Panu Bohu po dobre robotě, ie .nas Pambu posiloval po cely den až na večir, a udržel v zdravotě.

Z Oldrišova v pr. Sl.