Jestifi to starodávný obyčej, který však, bohužel, v posledním čase slábnouti začínal, neboť uplynulo skoro dvanáct let od posledního ,honění krále' v Ohrozimi. Krásné obyčeje a zvyky se v mládeži nynějšího času obnovují.

Přišel jsem v sobotu před svatodušními svátky k milým rodičům do rodiště svého. Nalezl jsem bratra při velmi zajímavé práci — teklo mu s čela, jakoby v nejparnější den srpnový před blížící se bouří pšenici vázal. Byla to vskutku velmi neobyčejná, ano důležitá práce, čistil, černil, dodával lesku uzdám, řemenům, podpínkám; upravoval sedlo, tak že mne vstoupivšího ani nepozoroval. Po stole ležely u velké směsici pentle, kytky, růže, třapce a jiné, na neobyčejné přípravy bratrovy ukazující věci.

Na otázku, k čemu se to chystá, odvětil velmi rozčileně: Budeme honit krále, — Nu, to je hezké — a ne snad v těch hastrmanských šatech, za něž se každý poctivý Hanák styděti má?! — Nú, pravda, že ne, obstarali jsme my si čistě hanácké obleky: Já z Vecova, Janek Křepelflv ze Ždětína, Josef Kratochvílův ze Žarovic, a Martin Horův má oblek až z Hluchova. Tak mně jich jmenoval asi padesát.

Na přímluvu bratrovu přijali i mne mezi sebe. Zašel jsem si do Stichovic k mlynářovi pro sedlo, jiné nářadí mně půjčil soused Kolíbka, kůň byl páDě farářův — a Jiřík Holinkův ze Ptení musil jíti v neděli na ranní, poněvadž hrubové jeho šaty se krášlily pro mne. V pondělí svatodušní již o čtvrté ráno bylo viděti houfec koní u kováře, jiný brodili ještě na pole oblečení chasníci v nedalekém rybníku — srsť, hříva a ocas se měly po pěti. Dlouho již nebylo v Ohrozimi tak čistě a úpravně česaných koní. Dvě neděle se jim přidávalo třikráte za den půl mírky ovsa. Zatím co v chrámu Páně se služby Boží konaly, vplítaly se v dvorcích koňům pentle a růže do hřiv a do ocasů.

Právě šli lidé z kostela, když jsem já z dvoru farního vyjížděl. Nalezl jsem všechny před domem vyvoleného krále, shromážděny. Byl jsem, což podotknutí hodné, mezi tím za tajemníka a řečníka od krále zvolen.

Abyste však přece si představiti mohli, jak to vypadalo, chci Váni podati popis. mne a krále, čtyřiadvacet hodin se tak jmenujícího. Veličenstvo nového krále Ohrozimského sedělo na bujném bělouši, mělo pěkný, bílý šat až na zem splývající a draze okrášlený. Korunu nebylo ani pro množství kvítí a pentlí rozeznati. Sedlo bylo krásné, ale mnohem krásnější byla pokrývka, na níž připnuto bylo. Uzda byla hedbávná, malými zvonečky opatřena. Veliký třapec houpal se na prsou koňových. Dva mladíci vedli koně králova. Z předu i ze zadu jeli v párech s vytaženými šavlemi srdnatí chasníci hanáčtí. Mně jako předchůdci královu bylo vykázáno místo v čele a za mnou praporečníku, korouhev moravskou nesoucímu.

Budete mne snad upomínati o popis mne samého Vám slíbený. Inu, měl jsem koně vraníka. Krk měl pokrytý krásnými, plnými zvonečky,