Lidu skutečný přehled veškerého ruchu vědeckého v dohě nejnovější, rozhled po všech otázkách a zjevech přetřásaných v oboru kulturní historie-a ethnografie v poslední dohě.

Rozumí se, že přehled tento, pořizovaný současně a soustavně hned po dodání každého díla, každého čísla časopisu odborného, nemůže býti upraven tak na příklad jako Pátkův přehled české literatury folldoristickér sestavený vždy za rok po jeho uplynutí, kdy jednotlivé záznamy seskupují se do pravidelných přihrádek stanovených. Nevýhoda odtud plynoucí snadno se zažehná na konec. Podle vzoru Supauova totiž čísluji každý záznam zvláště. Na konci pak přidám úplný seznam a klíč k oddílu tomuto, kde bude veškerý materiál přesně roztříděn, při čemž číslice řadové a názvy spisovatele se stručným naznačením, obsahu knihy a rozpravy budou seskupeny v náležitý celkový přehled (podle obsahu, podle jednotlivých literatur). Tím pak ovšem se vyrovná přehled tento po jednotlivých sešitech uveřejňovaný zcela přehledu podobnému jako je referát F. Pátka o české literatuře folkloristické za určitý rok.

1. H o s t i n s k ý O t., Jan Blahoslav a Jan Josquin, Příspěvek kdějinám českéhuďby ať teorie umění XVI. věku. (Rozpravy české Akademie, ročník Y. tř. I. č. 1.) V Praze, 1896 (1897). Spisovatel, jehož původními důkladnými studiemi o českých národních písních honosí se český Lid od prvního ročníku, připravoval (jak vykládá v předmluvě) vydání Blahoslavovy a Josquinovy Muziky, jež jsou chovány v bibliothece Musea království českého v Praze. Chystaný úvod vzrůstal v obšírné pojednání, až z něho vznikla objemná vědecká studie, z dějin české hudby a theorie umění XVI. věku, svého druhu u nás jediná, která mění posa-vadní představy (šířené hlavně vyučováním na středních školách) o podstatě Blahoslavovy „Muziky, to jest Knížky zpěvákům náležité zprávy v sobě zavírající" a zároveň poučuje správně o obsahu „Muziky, to jest Zprávy k zpívání náležité", vydané od Jana Josquina r. 1561. Blahoslavova Muzika je původně spis čistě hudebně theoretický, nikoli první spis o prosodii české, jak se posavad usuzovalo. Obě Muziky Dr. Hostinský po úvodní, obšírné rozpravě otiskuje a provází text příhodnými, věcnými poznámkami. Vhodně zakončuje spisovatel svůj přesvědčivý ^výklad: „Vnitřní souvislost kancionálu Šamotul-ského s Muzikou, této pak zase s Gram-

matikou, s Vadami kazatelův a s jiným: ještě spisy jeho, ukazuje nám snažení Blahoslavovo na poli umění, zejména básnického a hudebního, tak široké a tak hluboké, že vzhledem i k ostatním rozsáhlým oborům jeho neúnavné, plodné práce smíme o tomto obdivuhodném duchu říci bez přepínání, že je to nejvšestrannější zjev a činitel našich dějů kulturních před Komenským."

2. Šimák J. V., Nástin dějin Turnovských, v Turnově, 1897 (se 7 vyobrazeními).

3. A d á m e k K. V. JUDr., Shor-ník okresu hlineckého, v Praze, 1897. Probírám se stránkami krásné nové knihy, která vzbudí jistě všude v kruzích,, jež mají zájem pro vlastivědu a pro lidovědné studium české, rozruch a rázem dobude si zaslouženého uznání a bude, myslím, právem vždy pokládána za vzor, jak se má zpracovati popis okresů jednotlivých, aby veškerý materiál byl vyčerpán, soustavně rozložen a pevnou rukou ovládán. Byl-li přijat pěkný Národopisný Sborník okresu ho-řického (viz Český Lid V. 373) skoro všude u nás s pochvalou, bude uvítán Sborník okresu hlineckého, založený na širších i hlubších základech, jako vzor, jehož napodobení kéž také ostatní okresy určí si za svůj cíl, ač-li najdou k tomu. spisovatele tak připraveného, tak všestranně ovládajícího ohromný, pracně-