elsässisclien Wasgau. Freib. Dissert., Braunschweig, 1897, 2 m. Ref. ibid.

, 25. T a p p e i n e r F., Der europäische Mensch und die Tiroler, Meran, 1896.

126. Schjerning W., Die Pinz-gauer, Mit 2 Tafeln und 2 Abbildungen, (Forschungen zur deutschen Landesund Volkskunde, X. Heft 3), Stuttgart, 1897. Ref. Dr. G. Greim, Globus 1897, LXXI. No. 21, 313.

127 Andrews J. B., Superstitions, croyances et usages, Questionnaire, Naples, 1897.

128 Beauquier Gh., Blason po-pulaire de Franche-Comté, Sobriquettes, Dictons, Gontes, relatifs aux Villages du Doubs, du Jura et de la Haute-Saone, Paris, 1897.

129. Comte de Puymaigre, Notes sur im Secueil de romances judés-espagnoles (public par Abraham Danon), Versailles, 1897 (Extr. de la Revue des études juives).

130. Sebillot Paul, Gontes espagnoles, Paris, 1897.

131. 0 e s t r u p J., Contes de Dumas, recueillis et traduits avec wie introduction. et une csquisse de grammaire, Leyde, 1897. Referát s varianty od R. Basse ta. Revue des traditions popu-laires (red. P. Sébillot), Paris, 1897, str. 412-414.

132. Grünenwald L., Ein hinter-pfälzischer Festkalender, Beitrag zur pfälzischen Volkskur.de, Otisk: Mittheilungen des historischen Vereines der Pfalz, XX. Speier, 1896, 183—251.

134.Knoop O.., Neue Volkssagen aus Pommern, matter für Ponvmersche Volkskunde, 1897, V. Známý sběratel pohádek podává další výtěžky činnosti sběratelské, doplňky veliké sbírky svojí. Rovněž v tomto ročníku pod záhlavím „Volksmärchen aus Pommern" otiskovány jsou pověsti a báchorky v, 1'omoranska.

135. Brun Jules, Le romancero roumain, Leťtrc - preface de M. Sully-Prudhomme, Introduction de M. G. Dém.-Théodoresco, Paris, 189tí, 215 str. 3 fr. Překlad ballad a písní lidu rumun-

ského. Viz dále téhož: A propos du romancero roumain, Petrea Cretzoul Cholcan, Courtea d'Argesch et sa legende ; La brebiette, Paris, ] 896, 54 str. 1 fr. 50. Srv. téhož: Sept contes rou-mains, traduits par Jules Brun, Avec une introduction generále et un com-mentaire folk-loriste par Leon Bachelin, Paris, 1894. H. Gaidoz ve své úvaze o těchto sbírkách lidového podání rumunského upozorňuje na spis: Cratin-nesco, Le peuple roumain ďa-prěs ses cliantsnationaux, Paris, 1875. Viz Mélusine, Paris, 1897, VIII č. 9, str. 215—216.

136. J.. Dewert, A. Ha roli, J. H a u s t, E. M o n s e u r, La mort (Croyances et usages), Bulletin de folklóre, Tome II. fasc. 7—8. 1897 (1895), str. 331—366. První část veliké sbírky obyčejů a pověr pohřebních, soustavně uspořádaná.

137. Bunker J. R., Das ethnographische Dorf der ungarischen Milleniums-Ausstellung in Budapest. Mittheilungen der Anthropologischen Gesellschaft in Wien, XXVII. B., 3. Heft, red. Fr. Heger, Wien, 1897, stv. 86 až 110, 11 poučných illustrací (půdorysy staveb). Popis staveb s vytčením rázovitých znaků, popis nářadí a jeho umístění.

138. Z i n g e r 1 e v. Símmers-berg Oswald, Zum altdeutschen Bauwesen. Zeitschrift des Vereins für Volkskunde, red. K. Weinhold, Berlin, 1897, 3, str. 254—260: 2. Der Söller. Studie tato je důležitá pro badání o československém stavitelství lidovém. V. Heudek pokusil se s úspěchem dokázati v českém Lidu O. 386, že moravský ž u d r, ž u d r o je příbuzný s latinským solárium, solari, sölre, söller, jejichž výkladem právě se obírá uvedená studie Zingerlova. Srv. též Český Lid V. 384. Zingerle nejdříve podává etymologický výklad názvu latinského i staroněmeckého. Vyšetřuje význam těchto názvů, z nejrozmanitějších pramenů, kronik, záznamů shledává doklady, v jaké souvislosti se objevují tyto názvy.

139. L o p a c i ú s k i H., Zabytki cywilizacji pierwotnej. Pod tímto titulem podává spisovatel zajímavé doplňky, další doklady k překladu T y-lorova díla „Cywilizacja pierwotna"