od Z. A. Kowerske (wydawnictwo Glosu I. Warszawa 1896, s dodatky od Dra. J. K a r i o w i c z e) ve Wislo, "Warszawa 1897, str. 241 a d. Posud uveřejnil tyto stati: 1. Niecénia ognia przez tarcie, jako .zabawa. 2. Przesady przy grze w" karty. 3. Przeciaganie przez wggle. 4. Lewři noga wstač. 5. Zagadki. 6. Pozdrawianie kichajacego. 7. Ofiary z ludzi i istot žywych. 8. Wierzenie Indu, že Žyd nie tonie. 9. Wróžby. 10. Koscinomancja t. j. wróžby z šita, rze-szota.

140. John Alois, Alte Sitten und Bräuche in Egerlnnd, č. 138, strana 303: 1. Lobtanz zur Weihnachtszeit. 2. 3. Rockenstuben. 4. Masch-krada von 1644. 5. Osterspiel mit roten Eiern. 6. Bettfreyen. 8. Hochzcitord-nung. 9—11. Taufbräuche (Gevatterbitten, Gevatterbrief, Taufgeschenke, Taufgang, Erster Ausgang der Wöchnerin).

1-.1. Alberti C, lieber die Bedeutung der Kreuzsteiue, insbe-sonders des Ascher Bezirkes. Ein

Beitrag zur Heimatskunde. Asch, 1897.

142. Lěfevre André. Mythologie des Slaves et des Fiuuois.

Revue mensuelle de l'eeole d'anthro-pologie de Paris, 1897, aout, str. 226 až 247. Studie tato o bájesloví slovan-ske'm založena je hlavně na pracích L. Legera. Z českých pracovníků uvádí Erbena a Jos. Jirečka.

143. Mehemed Emin Effendi, Kultur und Humanität. Völkerpsychologische und Politische Untersuchungen, Würzburg, 1897, 164 str. Refer. Steinthal, Zeitschrift des Vereines für Volkskunde, red. K. Weinhold, Berlin, 1897, 3, 330—331.

144. B o 1 s J., Honderd oude vlaamsche lietleren inet woorden en zangwijzen vcrzameld en voor de eerste maal aan het licht gebracht. Namen, 15-97. J. Bolte při referátu o této sbírce písní vlamských (ibidem, Str. 331—3321 upozorňuje na historii světské písně v Belgii od Flori-monda van D u y s e s, Het eenstemmig

franseh en nederlandsch wereldlijk lied in de belgische gewesten van de 11. oeuw tot heden. uit een muzikaal oog-punt beschouwd, Gent, 1896. Srv. Volkskunde, Tijdschrift voor nederlandsche folklóre (red. Pol de Mont a A. de Cook), Gent, 1897—98, str. 4 t—45.

145. Böhme Franz M a g n u s, Deutsches Kinderlied und Kinder spiel. Volksüberlieferungen aus allen Landen deutscher Zunge, gesammelt, geordnet und mit Angabe der Quellen, erläuternden Anmerkungen und den zugehörigen Melodien herausgegeben . . . Leipzig, 1897, 8", LXVI, 756. Pochvalný referát zakončuje Dr. K. Weinhold (č. 138, str. 332—333) tímto přáním: „Ich habe erst jüngst (Zeitschrift des Vereins für Volkskunde VII. 214) den Wunsch ausgesprochen, dass nach der Sammlung der Kinderlieder, die so ziemlich abgeschlossen sein wird, an eine Untersuchung jlber Geschichte und Verbreitung schliessen müsse."

140. Mi Iß et té Ivan, lieber den kroatischen und böhmischen Lucidarius. Berlin, 1897. (Sonder-Ab-druck, Archiv für slavische Philologie XIX.) Prof. Milčetič podal v Českém Lidu V. 95. sám výklad o svých studiích v bibliothece Musea království českého v Praze, pokud se týče poměru Lucidáře českého a chorvatského. Odkazujeme tudíž k jeho stati, čo tam stručně po česku oznámil, to nyní dokazuje zevrubně, že totiž chorvatský Lucidář, jehož rukopis nalezl prof. Milčetič na ostrově Krku (Veglia), je přeložen z textu staročeského. Nasvědčuje tomu srovnání obou textů, jakož i bo-hemismy v textu chorvatském. Slova tato jsou prostě přebrána z českého do chorvatštiny, kdež jsou však neznalci češtiny vůbec nesrozumitelná. Domněnku, vyslovenou v českém Lidu 1. c, spisovatel opakuje, že totiž Lucidář" chorvatský byl nejspíše přeložen v klášteře slovanském v Praze od mnicha chorvatského. Prof. Milčetič podává tu zajímavý příspěvek k rozřešení otázky, kterou se v poslední době obírá také prof. Archangelskij v publikaci Ka-zaňské university. Viz dále.