Lemúzi a Charvaíi.

Název stati obsahuje více, nežli stať sama podá. Zabývaje se historickou topografií Horního Pojizeří, hledal jsem pevný bod počáteční. Znamenal jsem, že nebude ubývati nesnází, pokud nesestrojím si jakýs takýs obraz naší krajiny za doby staroslovanské, obraz třeba hypo-thetický, aby nebyl v odporu s poznatky dějinnými, archeologickými a geografickými. Prováděl jsem tedy touž úlohu specielní v užším okresu, kterou povšechně pro vši zemi podnikl naposled p. Jul. Lippert ve své Socialgeschichte Böhmens I. 1896. Odhadoval jsem výzkumy a these svých předchůdců, hledal dokladů nových a stavěl hypothesy své. Bohužel výsledky byly celkem nepatrný a málo jisty. Přes to vše domnívám se, že nebude neužitečno, uveřejním-li některé úryvky jako pouhý materiál, aby jinému bylo práce ušetřeno.

Pramenem nejdůležitějším vědění našeho o starých kmenech českých je pozůstatek t. zv. zakládací, listiny biskupství pražského z r. 973, o níž mnoho bylo psáno. Yýsledky shrnul prof. Dr. Kalousek v pojednání o rozsahu říše české za Boleslava II. 1) a u výkladu svém ke Třem historickým mapám k dějinám českým. V Praze. Nákl. Ěivnáče. 1885. 8°. K výkladům těmto, jakožto poslednímu souboru všech dosavadních vědomostí, odvolávám se všude, pomíjeje pojednání dřívějších z příčiny stručnosti. Hranice diecése pražské vypisují se v. listině takto: K západu krajina Tu-hošť, pak Sedličané, Lučané, Děčané, Litoměřici, Lemúzi až k pomez-