o čarodějnicích (30. dubna). Kolikrát je po něm vidět v povětří ohnivý pruh, když už odlít'.

Takový starý, lítající had slově prašivec a má skrýš v kamení, v lesích na místech, kam žádný člověk nikdy ani nezabloudí. Teď snad už taky prašivci nejsou, protože lidi všude vejdou a hady zabíjejí na potkání.

V Týnci nad Labem byl živ nádenník Rambousek, který (před více než 24 roky) se dušovával, že prašivce viděl kolikráte letět, když v noci hlídával nebo sekával obilí na polích u Zádušního lesa nebo u lesa Sváravi.1)

Odožinkách mluví se a konají se k nim přípravy již kolik neděl napřed. Dospělá děvčata, jež po celé žně chodila „na panské", zjednají si hudbu a v průvodu jejím, svátečně oblečena, jdou obyčejně nejprve k zámku. Volí se k tomu doba odpolední. U zámku se zpěv děvčat a hudba střídají. Hudebníci hrají, co jim bylo zazpíváno, a děvčata se při tom točí. Rozumí se, že o hojné a bujné posluchačstvo není zle. Po několika kouscích nesou děvčata na bílém talíři dva opentlené věnce, jeden hraběti, druhý hraběnce. Odevzdávajíce věnce, odříkávají: „Osvíce-nosti! Neseme vám věnec; posílá vám jej sv. Vavřinec, abyste věděl, že je žní konec." Po té podělí ostatní členy hraběcí rodiny kyticemi, jež svity jsou z několika klasů pšeničných, ječných a ovesných, a okrášleny astrou nebo pivoňkou; červenou, modrou nebo bílou tkanicí je vše zavázáno; také všechno služebnictvo obdrží po kytičce. Pak táhnou veselým průvodem s hudbou k bytu vrchního ředitele, hospodářského správce, lesmistra, faráře, řídícího učitele a potom i ostatních hraběcích úředníků v místě. Při každém zastavení děvčata předzpěvují, hudba hraje, odevzdává se věnec a kytice, jen s tím rozdílem, že se oslovení a písně dle stavu a hodnosti mění, a že věnec dostanou jen páni, jejich manželky poděleny bývají kyticí.

Tak na př. před zámkem rozestavíce se v půlkruh, zpívají děvčata mezi jinými známými národními písněmi i tuto: