žen, podobně též homolkovitý mužský klobouček. (Jelkový obraz pestrého kroje břeelavského podobiznou Terezky Kobsikové si zachytil, kornou-tovitý, damaškem potažený, smyčkami stužek zdobený čepec z profilu, z předu i od zadu si vyobrazil. V jednom z náčrtníků našli jsme též ornament z olíčené stěny domku, s charakteristickým hřebíčkovým květem. V samotné Břeclavě pečlivě si načrtl domek Jakuba Helešitého. Že též v Uherském Hradišti se zastavil, víme z kreseb zachovaných.

Z veselého kraje slováckého, kde živý temperament lidu v smavé pestrotě kroje se obráží, dal se Mánes dále k východu, kdež měl vlastně teprve nalézti to, . k čem« cestu hledal — nejprostší prvky ryzího, žádným cizím vlivem neporušeného starobylého kroje českého. Dojmy slovenskými byl Mánes hluboce jat, vtiskly se hluboce v jeho duši a nevymizely z ní od té chvíle, kdy od úbočí Tater se navrátil.

Víme, že delší dobu v okolí Trenčína pobyl. Zde pozoroval hlučný obraz na tržišti městečka, zde v chrámě zaujal ho tklivý obraz k službám Božím shromážděného zástupu, a pečlivě naznačil si kresbou úbor, v němž ženy a dívky do kostela chodí, ony zvláštní velké bílé loktuše, jak také na krojovém obrázku v Erinnerungen jsou reprodukovány. Odtud nastoupil Mánes cestu výše do hor. Potkával muže a ženy v šatech z hrubých domácích látek bílých a zahnědlých, které jeho oko poutaly prostotou chudého kroje, v jehož prostotě právě ležel element uměleckého účinu a o nichž intuicí vycítil, že nejstarobylejší fáse původního kroje české větve slovanské rodiny v nich je z části aspoň ještě zachována. Že zašel hluboko do Tater, směrem přes.Sv. Martina do stolice Liptavské, o tom svědčí studie horalů z toho kraje, zajímavé rázovité hlavy a postavy v huněných šatech s mohutnými opasky. K severu dal se pak umělec průsmykem Jablunkovským do Slezska. Zde, vysoko na horské stezce, potkal tlupu statných žen, nesoucích na zádech břemena v loktuších zavázaná, jejichž primitivní ústroj, snad od staletí v této podobě dochovaný, živě ho zaujal. Památnou tu studii, kteráž zachycovala jeden z poznatků, na jichž základě Mánes svoji představu o starém kroji vše-českém si utvořil, naleznou čtenáři Českého Lidu na příloze. 2)

Zastávku umělcovu v městečku . Jablunkově, tehda zpola slovenském, dokumentují studie, na jichž základě krojový obrázek je kreslen; dále v okolí Těšína zabavil Mánesovu pozornost kroj ženský od Jablunkovského poněkud odlišný. Tmavá suknice modře lemovaná, měkká šněro-vačka, v sváteční dny stříbrnými řetízky spjatá, prostý účes se spuštěným vrkočem stužkami svázaným, jsou podstatnými jeho odznaky. Je tak ustrojena Maryna Faruszanka, Helena Hailka i Terezka Dobsová, všechny tři z okolí Těšína, a také Marina Zvíbova z Mistrovic, sličný model olejové studie Mánesovy, nyní v majetku rytíře Doubka se nalézající.