Z těchto studií zakoupilo osm velkých listů, obzvláště pečlivě provedených, na vyzvání výtvarného odboru Umělecké Besedy městské museum Pražské, přes 40 listů nalézá se ve sbírkách Spolku vlasteneckých přátel umění, kterýž od sestry Mánesovy je získal. Několik z nich je v rukou soukromých. Vedle větších akvarelovaných studií zanechal Mánes četně drobných kreseb v skizzových knížečkách, z nichž mnohé lístky rovněž v mapách obrazárny v Rudolfinu jsou uloženy.

Všechny tyto památky bádavé pozornosti a pozorovatelské bystrosti umělcovy jsou jakoby ukazovateli cest, jimiž se bral na své pouti za poznáním podstaty československého typu a svérázných prvků kroje. Pouť tato vedla jej jednu chvíli na nejzazší západ český. Tam mezi Plzní a Domažlicemi, kde živel český s německým se stýká, potkal onu statnou selku v kroji chodskému blízkém, kterou si pečlivě ve dvou pohledech zobrazil. Nešel však dále mezi Chody, vrátil se k Plzni, kde zdravé zjevy dívčin do široka nastrojených, s bělavými sukněmi a černou stužkou na vlasech, jeho pozornost zaujaly. O tom, že též jinde po Cechách opakově cestoval, že znal celé střední cechy, že byl na severu u Náchoda, v Hradci Králové, v Sobotce a celé řadě jiných měst, víme ze zpráv ústních i z nejedné kresby památné budovy, kterou si tam načrtl, ale nic neupoutalo tam jeho interess na zjevu lidu. Zašel si ještě do Táborská, kde zastihl sem tam neporušený téměř starý kroj a neopomenul ho zachytiti. Ale i odtamtud šel neuspokojen, nepotkával to, co hledal a co před duševním zrakem jeho v neurčitých obrysech bylo tanulo tak dlouho, dokud v Kroměříži se nebyl octnul v světě novém a mu naskrze sympatickém. Opakově obracel své kroky k východu do Moravy a na Slovensko. Jednou zastavil se za pomezím cech, aby kolem Jihlavy typy lidu německého k vůli srovnání studoval. Od hranic Moravy, kde na cestě z Jihlavy v Opatové se zdržel, jak studie děvčete v červeném šátku — Marie Hnydožovy — o tom vysvědčuje, můžeme Mánesovu pouť stopovati takřka od kraje ke kraji, ač asi nejeden dokument z cest v studiích složený již je ztracen. K delšímu pobytu upoutala jej Haná. Kreslil tu různé varianty kroje hanáckého i typy, které se mu zamlouvaly; na potulkách kolem zámku Čechy (jihozápadně od Olomouce) potkal též svůj sličný model k Libánkám. Odsud vybral se k jihu mezi lid slovácký. Zdá se, že na nějaký čas ho upoutaly Bílovice, vesnice na západ od Hodonína ležící. Zde zadíval se prý do smavých zraků sličné černobrvky Verunky Čudovy tak hluboko, že s dědinkou její těžce se loučil. Tato Verunka je pravý typ slovácký a kroj její s kordulkou známého tvaru, s delší sukní i nevyšívanou zástěrou representuje charakteristický variant jihomoravského kroje. Také příbuznou její Babuši nakreslil si tu Mánes, v bílém tmavou srstí vyloženém kožiše, jehož střih i výzdobu podrobně si znázornil, a typ mužský, Jana Postavu, junáka v modrých nohavicích s vyhrnutým kloboučkem kytkou zdobeném. Rodem z některé ze sousedních dědin jest asi Jan Suchánek, jehož červené cifrované kalhoty a bílá halena kroj níže k Břeclavi nošený připomínají. Tam v okolí Lanžhota zainteressovala Mánesa živě zejména úprava hlavy