kreseb a komposicí cyklických. Jak bezděky zvšeobecňoval, i když výjev ze skutečnosti líčil, již jsme pověděli, když o Líbánkách jsme se zmínili. Jakoby pendantem k tomu obrazu jasného vzrušení mladých srdcí je klidný obrázek slovácké rodiny před chatou v nedělní chvíli odpočívající. Stejně jako Líbánky není to obrázek genrový, ale reálně živá allegorie života rodinného. Reprodukce naše je sejmuta s rytiny, kterouž Mánes pro titulní list Obecných Listů komponoval. Týž motiv s nepatrnými variacemi provedl akvarelem, kterýžto obrázek, obdivuhodně delikátně provedený, štědrostí rytíře Lanny kdesi v Německu pro obrazárnu Rudolfínskou byl získán. Dokládáme reprodukcí touto též, co již předešle o tom jsme pověděli, že širší koncepce předmětu nevylučovala u Mánesa podrobnou přesnost a pravdivost detailu, čtenáři naši všimnou si součástek kroje, malování kolem oken chalupy i charakteristického prken-plotu slováckého. (Viz obr. č. 1. str. 144.)

Mánes miloval a dobře znal českou píseň národní — víme skorém o třiceti illustracích k lidovým písním našim. Jako dovedl v nich vystihnouti jejich základní ráz, tak také porozuměl české hudbě a české pohádce. Vycítil, co poesie a hlubokého smyslu se tají v mnohých z těch starých českých pohádek; litujeme, že nebylo mu přáno, některou z nich provodit illustracemi, jako učinil na objednávku německou k lidovému podání o Faustovi. Vyslechl na svých potulkách Slovenskem asi nejednu pohádku z úst starých vyprávěčů, kruhem dychtivě naslouchající mládeže obklopených. Takový výjev odpozorovaný skutečnosti s celou náladou z něho vyzařující, zobrazil také jednou, po svém způsobu ho přetlumočiv. Je to o.bálková illustrace k pohádkám Boženy Němcové, kterou jsme se tím méně rozpakovali v Českém Lidu reprodukovati, že tato- drobná komposice Mánesova je takřka neznáma. (Viz str. 145.) (Pokračování.)

Naši buditelé, jsouce vedeni Dobrovským, jali se v první polovici tohoto století po všech stránkách kultury odhalovati minulost Slovanstva, aby s ní spojena a na ni navázána býti mohla všeliká budoucí vzdělanost k novému životu kříseného národa českého.

Kdežto Šafařík a Kollár téměř po všech oborech našich starožitností zkoumavým okem poohlíželi se, snášeli Čelakovský, Sušil a jiní zlatá zrnka pořekadel, přísloví, zpěvů, zvyků, her atd. Prozíravému Su-šilovi neušla důležitost také staročeských tanců.