Kdežto Jungniann poukazoval k pokladům našim jazykovým, a Palacký mistrným štětcem vyličoval děje vlastí našich, začali Erben, Kulda, Božena Němcová a jiní sbírati povídky a pohádky.

Kdežto nadšení buditelé tito po přežitcích svérázné vzdělanosti a osvěty našich předků neúnavně pídili, aby je před zapomenutím zachovali, „vydal" se Hanuš, jak sám vyznává, „do kraje zanedbaného od učenců našich a docela neznámého, zarostlého prý neproniknutelným pralesem a neschůdným učiněného množstvím močálů, aby tam pod staletým mechem z hlubokých bařin vydobýval skvosty s 1 o van s k é ho b á j e s 1 o v í." Dotyčné studie uložil Hanuš v díle „Die Wissenschaft des slavischen Mythus".

Čís. 1. Vyšívání z rukávců z Nové Vsi.

Ze studií těch vyrozuměti možno, že veškerý život našich předkův slovanských byl skrz na skrz náboženský —- kulturní. Bylo to náboženství výhradně přírodní a provozování jeho či kultus nemohl tudíž býti leč — přírodní.

V knize „O národních písních a pověstech plemen slovanských", vydané roku 1853 od Lud. Štúra, četla jsem mezi jiným : „Neníť osnova písní, zvláště však pověstí ode dneška nebo včíra, třebas podoba a jednotlivá představení mnohonásobně byly přeměňovány; sá-hajíť ony původem a hlavním názorem svým do věků nejstarších, a tento nejstarší názor národa našeho v svět, jak o "tom sta důkazů v.písních, zvláště však v pověstech máme, není žádný jiný než pouhé ctění přírody."