Čís. 2. Vyšívání z Velké u Strážnice, „formička na chám".

Toto ctění přírody našich předků stopovati možno také v naší lidové ornamentice, kteráž jest sestrou písně národní a jest zjevným znakem kulturní způsobilosti našich předků.

Staří národové pohanští uctívali zvláště slunce jako božskou bytost, která vše oživuje a blaho rozsívá. Též u národa slovanského kvetl kultus sluneční ve velké míře, jak toho mnohé staré doklady a dosavadní úcta slovanského lidu dosvědčuje. Slované představovali si slunce mezi jiným též jako ohnivý kruh, jako běžící kolo nebo jako točící se ohnivý kotouč, jako mlýnský kámen atd. Na Rusi zachovalo se pořekadlo: „Žili v lese, modlili se kolesu (k slunci)." V národní písni ruské se praví: „Kolesem, kolesem slunečko jde v horu." Známá jest hádanka: „Zahorami, za lesem zlatý kroužek vstává." O koledě a na sv. Jana pouštějí na . Rusi a v Korutanech hořící kola shůry dolů a ve Vileuském kraji přivazují ke kolu ještě loutku, která se na něm vrtí. V Sibiři vsazují na kolo mladíka oblečeného v ženský šat. 1) Kola tato jsou symbolem slunce.

Čís. 3. Vyšívám z okolí Velké u Strážnice, babičkové kvítky.