I dnes, kdy prosodie naše po plném vítězství přízvuku s vývojem naší poesie konečně se ".ustálila a kolísání její mezi tímto a časomírou šťastně odstraněno, jest úkol, který si Havlíček vytknul, byť i mnohem snadnější, přece ještě velmi obtížný a především velice pracný. Tím většího uznání zasluhuje tedy práce tato započatá i provedená v době, kdy v prosodii naší vládly rozvrat a nejistota, kdy se tato prosodie vlastně , teprve tvořila. Z toho stanoviska dlužno tedy posuzovati . přítomné dílo, a nesmíme se proto nad tím pozastavovati, slyší-li Havlíček na př. leckde jamby místo daktylů, ba i místo trocheü; vždyť někde k omylu takému sváděl ještě i nápěv. Ale v celku třeba uznati, že jeyí Havlíček pro tyto, tolika nepravidelnostmi zastřené rozměry velmi jemný cit a na svou dobu někdy až podivuhodné porozumění.

Zásluha a cena díla toho tkví právě především a hlavně v tom. že jest první svého druhu, ' ale tím nechci mu ubírati ani v nejmenším jeho skutečné absolutní ceny, kterou do něho vložil bystrý duch Havlíčkův a jeho veliká píle. Jsem proto pevně přesvědčen, že nebude to zajisté jen zájem historický, jen zájem osobni, který vzbudí uveřejnění této studie.

Avšak účelem tohoto úvodu není kritický rozbor Havlíčkovy práce; chtěl jsem jím jen upozorniti na její význam a vytknouti její uspořádání. Dodávám tedy ještě pouze to, že jsem, vzhledem k tomu,, že, jak už shora řečeno, Havlíček věc pro tisk neupravil, nyní byl nucen, učiniti aspoň to nejnutnější; uvedl jsem tedy místy rozházený a neurovnané text v náležitý pořádek; vynechal jsem skizzy, náčrtky a nedokončený věci, beztoho pak v pozdějším zpracování se opakující, přidal jsem konečné aspoň při citátech písní interpunkci, která v rukopise vesměs schází. :

Jinak podávám vše beze změny, a to i co do pravopisu, jak následuje: