písně lidové; obracím se tu zejména k našim mladým a nejmladším poetům. Původní, samorostlá forma! Věc stojí zajisté za úvahu.

Havlíček položil práci své za základ Erbenovu sbírku „Písně národní v Čechách", a to první vydání její (r. 1842—1845). On rozbírá tu rozměry veršů i stavbu slok; verše rozlišuje nejprve dle počtu slabik, pak teprve dle rozměru; sloky dělí dle počtu veršů: v dvouveršové, čtverořádkové, pětiřádkové, šestiřádkové, sedmiřádkové, osmiřádkové a více než osmiřádkové a pak opět v mezích tohoto rozdělení v podřadí dle uspořádání veršů, hledě při tom též k sestavení rýmu. Konečně rozeznává písně: smutné, veselé (žertovné, satirické) a lhostejné. — Patrno, že vyloučen z celé práce všecken učený apparat. Počet slabik ve verši naznačen vždy příslušným číslem arabským, počet veršů ve sloce pak číslicí římskou. Všude přidává Havlíček úsečné, karakteristické poznámky, někdy i drastické; často připojuje schéma rozměrů, někde i sloky.

Nejprve podává Havlíček přehled všech slok pravidelných i nepravidelných, jak je v Erbenově sbírce nalezl, a vyznačuje u každého druhu vždy na konci řádky kolik takových strof zde shledal; mimo to vytýká tu zároveň též rozměry veršů. Jest to jaksi obsah celého díla; následkem toho bylo by zbytečno podrobný obsah ten zde v úvodu opakovati.

V druhém oddělení probírá spisovatel dle téhož rozdělení a v tomtéž pořádku jednotlivé druhy slok podrobněji, uváděje vždy u každé sloky doklady z Erbena; tohoto cituje dle řadových čísel prvního vydání jeho sbírky a přidává k nim v závorkách čísla nápěvů. Nad to připisuje při každém druhu slok zvláště význačné neb odchylné a udává rozměr verše i druh a uspořádání rýmu.

Ke konci připojuje autor „Neobyčejné formy českých národních písní", pak „Povšimnutí v rythmice" a konečně „Přehled dějepravných písní z Erbenovy sbírky", jakož i (neukončené) schéma „Epické písně české dle rozměru".

K tomu přidán ještě stručný (avšak rovněž neukončený) přehled rozměrů epických moravských písní, obsažených ve sbírce Sušilově a rozměrů rythmických „Ohlasů českých národních písní" Fr. L. Čelakovského.

Zajímavá tato práce, zajisté první*) a do nedávná též jediný tak úplný a systematický pokus toho druhu v naší literatuře, jest výsledek pilných a dlouhých studií písně lidové z čistě formální stránky. Studiemi těmi počal se Havlíček obírati již před svým odjezdem na Rus; přerušiv je pak po dobu svého působení žurnalistického a politického, vrátil se k nim zase ve vyhnanství brixenském, kde se jimi zabýval ještě téměř po celé dva roky.