J., Kroj lidu slovenského na Moravě; Kamen íček Fr., Příspěvek k voj en-skému zřízení moravske'mu v 16 století; Žák J. Deutsche Volkslieder in den Handschriften des Franzens-Mu-seums in Brunn; Matzura J., Die ältesten und älteren Landkarten von Mähren (Die Moll'sche Sammlung des Franzens-Museums in Brunn); Schier 0., Über Landesmuseen. 7, obsahu pa-trno, že nový díl publikace Františkova Musea v Brně podává mimo jiné' důležité příspěvky ke kulturním dějinám moravským a k moravské' lidovědě, a to od spisovatelů tak osvědčených, jako prof. Dr. Fr. Kameníček (jehož výborná studie, založená na_ archivních pramenech, byla vydána a č. Lidu zaslána ve zvláštním otisku) a profesor J. Klvaňa, jenž seznamuje přehledně se zvláštnostmi kroje slovenského a roz-třiďuje jej v jednotlivé' rázovité skupiny. Překvapuje opravdu jeho podrobná znalost těchto skupin až do nejjemnějších odchylek. (Též zvi. otisk.)

258. Čeněk Z íb,rt, Staročeské obyčeje a pověry mlynářské. (Věstník Královské České Společnosti Nauk, Třída filos.-histor.-jazykozpytná 1897, č. 22), v Praze 1897. V této práci pokračuji v soustavne'm zpracování dějin pověry v zemích českých a to v kapitole o pověrách řemeslnických (srv. 6. i 6). Zmiňuji se o starších záznamech obyčejův a pověr mlynářských u Fr. Petery (Květy 1846, str. 217.), 'u J. V. Houšky (Č. Č- Musea 1853, 482), B. M. Kuldy a j. v. Zmiňuji se o obchůzkách chasy mlynářské' (srv. č. Lid. II. 569.), o příslovích a staročeských hádankách, jež se týkají mlynářství. Z rukopisného sborníku ^Ant. Francia, jinač Sýkory, mlynáře Švihovského (z druhé polovice XVIli.. věku, laskavě zapůjčeného od p. řed. Klimenta Čermáka), otiskuji píseň mlynářskou, a zmínku o šalbě mlynářské ze staročeského divadla a vypravování staročeské o patronech cechu mlynářského. Upozorňuji dále na pověry mlynářské, otištěné od Dra. K. V. Adámka v Nár. Listech, 1897, č. 105. pod názvem Staré české mlýny na Hli-necku. Potom otiskuji sbírku mlynářských pověr a obyčejů staročeských z rukopisu, jenž je majetkem dp. J. Hrubého, kaplana v Milčíně, a byl mně laskavě zapůjčen od p. redaktora Katoli-

ckých Listů, arcib. notáře P. Kopala. Psán je rukou asi z druhé polovice věku XVIIL, nečitelně, trhaně, jak z nedopatření vysvítá, asi z předlohy starší, ne všude srozumitelné přepisovači. Obsah týká se vesměs mlynářského řemesla, jak ostatně již nadpis poučuje „Knížka prospěšná do mlcjna". Celkem je tu zaznamenáno 27 rad a návodů. Prostředky, jež Knížka doporučuje, jsou přirozené i čarovné, pověrečné. Shoduje se obojí tento způsob zejména se sladovnickými návody a místy zní zaklínání, zažehnavadlo skoro doslovně se zaříkadly, vylíčenými v oznámených již statích o obyčejích a pověrách pivovarských. Rukopis obsahuje celkem 27 rad a návodů.