289. O. Colson, Lc jour des rois X. Gaspar, Melchior et Balthasar, Wal-lonia, 1897, V. č. 11, str. 188-188.

290. L. O-olírtíion, Les veillées des 3Iayens, Legendes et traditions va-laisannes, Avec une preface de Ed. Kod, Geněve 1897.

291. Anato 1 e L e Hráz, Pá-ques de Vislande, Oalmann Lévy, 1897, 18°, 312. Kniha obsahuje pět novell, z nichž první má název jako celá kniha (Páques de l'Islande). Spisovatel přibral ďo sve'ho líčení podrobnosti z lidového života a z lidové tradice islandské. Viz Paul Sébillot, Kevue des traditions populaires, Paris, 1897, 63R.

292. Á. O r a i n, Le FoTk-Lore- de Vllle-et-Vilaine, De la Vieh la Mort, Paris, 1897. Srv. Paul Sébillot, ibid.

293. C. M a t z e n a u e r, Bolivia in historischer, geographischer und culturel-ler Hinsicht, Wien, 1897.

294. Hošek Ignác, O poměru jazyka písní národních k místnímu nářečí, v Praze 1897. (Rozpravy České Akademie, ročník VI., třída tř. III, č. 4.) Prof. Hošek, stálý náš spolupracovník, podává tu výsledky svého studia, jaký je poměr mezi písněmi národními v určitém obvodu (t. j. ve vesnicích Ví-tojovsi a Rohozné, kdež sebral povídky lidové a uveřejnil v českém Lidu V. č. 1., 4., 6., VI. 2., 4., 6., VIL 1.) a mezi místním nářečím. Došel poněkud překvapujícího výsledku, který se liší od mínění, šířeného hlavně v době Národopisné výstavy o významu písní pro dia-lektologické studium. Prof. Hošek píše doslovně (konstatování toto je důležité a pro budoucí pamět budiž tu doslovně otištěno): „. . . Naděje má, že v,nich (písních) najdu hledaný materiál dialektický, mne sklamala. Shledal jsem, že písně národní —¦ až na nepatrné výjimky — nezpívají se tím jazykem, jakým mluví zpěváci těchto písní v obyčejné, všední rozmluvě, že jazyk skoro všech písní národních, které jsem slyšel zpívati v těchto vesnicích, liší se ol místního nářečí. I poznal jsem, že písně národní nemohou mi poskytnouti spolehlivého materiálu dialektického . . . Protože jazyk písni národních pokládá se dosud skoro všeobecně za skutečnou mluvu lidovou, za obraz nářečí toho

místa, kde ty které písně vznikly nebo se zpívají, a, bére se i za podklad k bádáním jazykovědným vůbec a dialektickým zvláště, odhodlal jsem se sepsati svá pozorování o jazyku těch písní národních, které jsem slyšel ve Vítojovsi a Rohozné a ukázati příklady, že jazyk těchto písní liší se až na málo výjimek i od tajnějšího nářečí i od jazyka spisovného, jinými slovy, že skoro všechny písně národní zpívaly se v těchto vesnicích jazykem, jakého se v obyčejné mluvě neužívá . . . Můžeme vším právem souditi, že tyto vlastnosti jazykové, které jsem pozoroval náhodou a mimochodem na národních písních ve Vítojovsi a Rohozné, nejsou obmezeny těmito dvěma vesnicemi, nýbrž že mají platnost všeobecnou, jsouce společný národním písním vůbec. Neboť okolnosti, za kterých se národní písně skládají, zpívají a rozšiřují, jsou skoro všude stejné. Nikde se nestarají skladatelé písní národních, aby ta píseň, kterou ulevují srdci svému, byla po stránce jazykové jednolitým celkem a se shodovala ve všem všudy s jejich mluvou sousedskou — ba obyčejně tomu ani nechtějí: ti lidé pak, kteří zpívají píseň po nich. nestarají se, aby píseň, kterou slyšeli, zpívali úplně tak, jak ji slyšeli, nýbrž mění v ní slova i tvary, jak se jim to při zpívám ..připlete". To se děje nejen ve Vítojovsi a Rohozné, nýbrž všude. Přihází se ovšem, že jazyk některé písně národní-se shoduje s místním nářečím, ale to jest jen šťastná náhoda, a takových písní jest jistě po řídku. Jazyko-zpytec nemůže však nikdy ¦apriori věděti, zdali jazyk některé písně národní se shoduje s místním nářečím, s mluvou skutečnou."

295. Adalbert Jeit těles, Beiträge sur Charakteristik des deutschen Volksliedes, Zeitschrift für österreichische Volkskunde (red. Dr.'Michael Haberlandt), Wien und Prag, 1897, str. 257—258. Studii tuto o rázu a vzniku národních a lidových písní německých čítám k nejdůležitějším, věcným rozpravám tohoto druhu v novější odborné literatuře německé. Zajímavé je srovnati vývody spisovatelovy s výsledkem studií prof. Dra. O. Hostinského o našich písních v českém Lidu.