296; W. M o s z k o w, Slóio kilim ..o jednym z międzynarodowych ubiorów głowy, Wisła (red. Dr. J. Karło-wicz), 1897. Autor vykládá o úboru hlavy ženské, o čelence, vínku, čepeni a pod. Výklad a illustrace jsou velmi zajímavé. V článku prof. J. Klvani, O pentlení nevěst a družiček na Moravě, český Lid IV. str. 417—Íí-L našel by hojné obdoby k textu i illustracím.

297. Fr. Daffner, Das Wachs-thum des Menschen, Anthropologische Studie, Leipzig, 18.)7.

298. F. V. . V y k o u k a 1, Z podání lidového, Obrázky kulturní a zvykoslovné. (Matice Lidu, XXXI. č. 4, red. Jaromír Hrubý), v Praze, 1897. Čtenářstvu Českého Lidu již známý, dlouholetý pracovník sebraltu a upravil články psané do Světozora (18H8 až 1890) a Zlaté Prahy 1888, 1890, v pěknou četbu, určenou pro širší vrstvy čtenářstva Prof. Vykoukal podle Sobotkova vzoru zajímavým způsobem, někdy také _s přídechem žertovné hovořivosti vykládá střízlivě a věcně o rozmanitých odvětvích studia kulturně-historického a lidovědnébo. Látku čerpá většinou z materiálu knižného, neodříkaje se při tom, kde se mu dostalo, ústních zpráv a zdrojů rukopisných, také zpráv posud nezapsaných, a neuveřejněných. Sbírka tato obsahuje články: Na potkané.

; O dnech nešťastných a šťastných. Symbolika v pověrách.našeho lidu. O kos-.mických názorech našeho lidu. Uhrán-• čivost a uhranutí. Čert v naší národní tradici. Není potřeba zvláště připomínati, že by se dalo o těchto látkách mnohem více pověděti. Knížka však i takto vyhovuje zcela dobře svému -úkolu ve sbírce populárních spisů a pa-! trne nečiní nároků na úplnost. Že prof.Vy- . ; koukal pilně srovnává naši tradici lidovou s cizím podáním lidovým, patří již k uznaným přednostem jeho prací. Na konec •čteme (str. 178) : „Z technických příčin bylo nutno vypustiti všecky doklady literární." Někde spisovatel cituje v textu a několikráte pod čarou. Škoda, že to nemohl provésti důsledně všude. Již z Jednotlivými dokladů vysvítá, jak by citace všech pramenů a' odkazy lite-rárné-historické text doplnily.

_299. Ty lor Edw. B., Cywilizacja pierwotna, Badania rozwoju nutologji, filozof ji, wiary, mowy,

sztuki i zwyczajów, Przekład Z. A. Kowerskiej ze wstępem i dodatkami, dotyczącemi rzeczy słowiańskich, a zwłascza polskich oraz życiorysem autora przez Jana Karłowicza, I. Warszawa, 1896. Je to překlad prvního dílu proslulé knihy Tylorovy „Primitive Cul-ture", doplněný od Dra. J. Karłowicze, redaktora Wisly, analogiemi hlavně z polského lidového podání a z moderní literatury kulturně-historické a ethnografické vůbec. Srv. Český Lid VIL, literatura, č. 139. Knihu zdobí podobizna Tylorova, přidán stručný přehled jeho stanoviska od Dra. J. E a r-łowicze a pak nástin životopisný na základě údajů, zaslaných Drovi. Kar-lowiczoivi od Tylora. Známé také u nás učení Tylorovo o kulturních přežitcích vykládá Dr. Karłowicz těmito stručnými, jasnými slovy: „Pojęciem zasadniczem Tylora jest przekonanie, że wzsyśtko, czem się pyszni człowiek dzisiejszy, jest ciężkym, powolnym, wiekowym a własnym jego nabytkiem: mysi, mowa, kunszta i wynalazki, wiedza i twórczość artystyczna, wzystko to rozwiało się i rozwinęło z grubych, skromnych dziecinnych zaczątków. Zaczątki te dają się wyśledzić w każdym kierunku działalności człowieczej, czy to przez wyrozumienie prastarych świadectw, kopalnych i pisanych, czy też przez badanie żywych świadków, których posiadamy w spółczesnych plemionach barbarzyńskich i w niższych warstwach społeczenstew ucywiłizowa-nych, a nawet wśród nas samych, w tak zwanych „przeżytkach" (survivals), czyli w szczątkach wierzeń i obrzędów, oraz w słowach i vyrazeniach, które bezwiednie powtarzamy, a które tkwią w nas i długo tkwić będą, jako resztki pojęć i zwyczajów niesłychanie dawnych" (str. 3).

300. O. Tliyregod, M ąfsnit of .follcets besvoergelsestro, Dania, redaktor V. Dahlerup, O Jespersen, K. Nyrop, Kobenhavn, 1897, IV. č. 4, str. 193 aż 214. Důkladná srovnávací studie o průvodech a obřadech k získání úrody. Na str. 203 pozn. 3. a na str. 212 pozn. 1. dovolává se autor, pilný sledovatel české literatury lidovědné, také výkladů z knihy Seznam pověr a zvyklostí pohanských, v Praze, 1894, od podepsaného. S díky také zaznamenávám,