útěchou nejmladší dcera, jež se Kráska jmenovala. Za to byly druhé-dvě dcery se svým nynějším stavem nad míru nespokojeny a ztrpčovaly otci každou prázdnou chvíli, jež mu po práci zbyla, neboť nemohly zvyknouti skromnému životu nynějšímu. Kráska je často kárala, ale ony se jí jenom posmívaly, spílajíce jí sprostých děvek, poněvadž pomáhala otci velmi horlivě v polní práci. Najednou kupec dostal zprávu, že všechny lodi jeho neutonuly, nýbrž že byla jedna zachráněna. I vydal se rychle na cestu k moři, aby se o své jmění přihlásil. Starší dvě dcery si toho naporoučely, co jim všechno přinésti má, Kráska po dlouhém domlouvání projevila toliko přání, aby jí otec přinesl nějakou růži, „rostou prý tam tuze krásné". Kupec dostal se šťastně až k moři, ale tam se dověděl, že ona zachráněná loď patří jinému kupci. Smuten obrátil se k domovu a zabloudil. Konečně se dostal do překrásné zahrady, uprostřed níž nádherný zámek stál, jehož stěny se v slunci jasně třpytily. Vešel do vnitř, ale tam panovalo hluboké ticho. Ve večeřadle spatřil na stole pro jednu osobu prostřeno a znenáhla pustil se do jídla, mysle si, že mu domácí pán odpustí, když mu řekne, že měl veliký hlad. Potom prohlížel si ostatní pokoje a vešel do ložnice, kde spatřil odestlanou postel. Svlékl se a položiv se do měkkých podušek brzy tvrdě usnul. Eáno nasnídav se vešel do zahrady, kdež spatřil překrásné růže. Vzpomněv si na Krásku,, utrhl tu nejkrásnější. V tu chvíli strhlo se hromobití i blýskání, a ohromný, strašlivý drak vyřítil se z růží, který mu vyčítal nevděk, ježto za pohoštění kazí ještě jediné potěšení jeho. Když kupec se omlouval, že chtěl růži tu utťtmouti pro svou dceru Krásku, drak žádal, aby mu slíbil, zeji sem pošle, jinak mu vyhrožoval roztrháním. Kupec v smrtelných úzkostech přisvědčil. Na koni, kterého mu drak nabídl, dostal se rychle domů.. Starší sestry se horšily, když viděly, že otec s prázdnem se vrátil, ale Kráska uslyševši, co otce stihlo, byla ochotna za otce se obětovati. Vsedla na kůň, který ji donesl do překrásné zahrady mezi samé růže. Tam. zjevil se jí strašlivý drak a oznámil jí, že v zámku najde všecko, co ji těší. Našla skvostný oběd a nasytivši se chtěla od stolu vstát, ale v tom drak přivalil se do večeřadla a lehl si jí k nohám. Když mu slíbila, že by tady chtěla vždycky být, odešel z večeřadla. Znenáhla Kráska přivykla strašné podobě draka a poslouchala ráda jeho jemný, tklivý hlas. Ale když po častých návštěvách otázal se jí, zdali chce býti jeho manželkou,, tu vyděšeně vzdychla a zakryla si tvář; drak po té zmizel a teprve později až k smrti zarmoucen lehl si jí mlčky k nohám. Krásce bylo draka líto, ale rozmýšlela se pojmouti ho za manžela. Tak minul rok, a když drak čím dále tím úsilněji prosil, aby ho za manžela pojala, řekla mu. konečně, že by si ho ráda vzala, jenom kdyby se mohla s otcem svým, poradit. Drak propustil ji na tři dni domů, napomínaje ji, aby se déle doma nezdržovala. Sestry záviděly jí drahocenných šatů, které měla na sobě, ale otec velice se radoval. Čtvrtého dne vrátila se zase k drakovi. Ale nemohla ho dlouho najíti; nalezla ho konečně v zahradě mezi růžemi, kdež nepohnutě se zavřenýma očima ležel. Jala se ho budit, ale-brzo sklesla plačíc vedle něho, neboť seznala, že je mrtev. „O mé dobré-