aby při odchodu Krásné plakati mohly. Bratří ji srdečné litovali, ale ona neplakala, aby otce a jiných nermoutila. Když Krásná s otcem přijela do toho zámku, našli tabuli pro dvě osoby přichystanou. Po jídle slyšeli veliký hřmot, obluda přišla a Krásná se na všech údech třásla. Ale když se jí ta obluda tázala, zdaž dobrovolně přišla, přisvědčila. Zvíře ji za to pochválilo a poničivši otci, aby zítra odešel, zmizelo. Otec a dcera se položili a oba mile usnuli. Krásná viděla ve spaní jednu paní, která vyslovila jí svou spokojenost. Káno otec odjel, a Krásná prohlížela si zámek divíc se nádheře, kterou tu spatřila. Našla tam také mnohé knihy a hudební nástroje, na kterých hráti uměla. Na jedné knize bylo napsáno: „Krásná nechť si přeje, nechť rozkazuje; ona jest paní a královna toho všeho". Ona nic jiného si nepřála, krom otce svého zase viděti a co dělá, spatřiti. V tom podívala se do velikého zrcadla a spatřila, jak otec se domů navrací, a sestry mu vstříc běží. Každý den večer ta obluda ji navštěvovala a dle svého spůsobu ji zabavovala, tak že Krásná vždy větší a větší ctnosti při ní nacházela. Krásná mu také vyznala: „Nachází se na světě mnoho tisíc lidí, kteříž horší obludy jsou, nežli vy; a já ujišťuji, že vás ve vaší ošklivosti raději mám, nežli takové, jenž ve své lidské tvářnosti podvodné, falešné a nevděčné srdce mají." Zvíře jí odvětilo: „Kdybych nějakou chytrost měl, tedy bych vám za tu uznalost velikou poklonu učinil; ale já jsem hloupý, a všecko, cokoliv vám za to učiniti mohu, jest, že jsem vám ve všem zavázán." Takového druhu byly jich rozprávky. Krásná, obludě tak přivykla, že se jí nic nebála, a s radostí sedmou večerní hodinu očekávala, aby ji zase spatřila. Jediné ji mrzelo, že to zvíře, než odešlo, vždycky se jí ptalo, zdali by je chtěla za manžela míti, a že truchlivě zmizelo, když odpověděla, že ne. Zvíře chtělo tedy, aby aspoň přislíbila, že je nikdy neopustí. Krásná odvětila: „To bych vám přislíbiti mohla, ale mám velkou žádost, otce svého viděti a mám za to, že žalostí zemru, jestli mou žádost odepřete." Zvíře ji tedy dovolilo na týden k otci, ale měla se v čas zase navrátit. Otec měl velikou radost, ale sestry, které se zatím nešťastně vdaly, div se zlostí nerozpukly, když Krásnou královsky oblečenou uzřely. Ze závisti se usnesly, že ji tu déle zabaví než osm dní, aby to zvíře se rozhněvalo a roztrhalo ji. Ale desátou noc měla Krásná ošklivý sen a probudivši se stáhla prsten, který od zvířete měla a hned ocitla se zase v zámku. Celý den zvíře hledala a teprve večer našla je v zahradě bez znamení živobytí roztažené ležeti a myslila, že je mrtvé. Padla na jeho tělo a znamenajíc, že ještě jeho srdce tluče, běžela pro vodu a křísila je. Zvíře otevřelo oči, a Krásná soucitem jsouc jatá prosila je, aby neumíralo, že si je chce vzíti z lásky za manžela, ježto by bez něho nemohla býti živa. Sotva ta slova dořekla, palác celý se ozářil a přelíbezná hudba zazněla. Obluda před očima jejíma zmizela, a ona nic jiného neviděla, kromě jednoho krásného prince, kterýž jí převelmi děkoval, že jeho očarování konec učinila. Vrátili se spolu do paláce, kdež byla v sále shromážděna celá její rodina. Přivedla ji sem jedna veliká bohyně, která Krásnou pro její ctnost velebila.