Za to obě starší sestry proměnila za jejich bezbožnost v dvě podstaty kamenné, které u dveří toho sálu státi měly. Zároveň ponechala jim přirozenou jich čitelnost, aby byly svědkyně všech rozkoší a štěstí nejmladší sestry.

Verse česká odchyluje na počátku úvodem o panování bohyně Arlo, čehož ve versi moravské není. V české není zase zmínka o synech kupcových. Za to obšírněji se líčí povaha všech dcer, vypravuje se o jejich nápadnících, o mladém synu kupcově, který se ucházel o dceru nejmladší, byl však ji zamítnut. Vůbec jest vypravování v české versi rozvleklejší; tak na př. vypravuje se, jak Krásná otci svému v hospodářství vypomáhala, ráno časně vstávala, krávy dojila, chlévy čistila a p. Za to na konci o bohyni (v tisku Olomouckém sluje krásná Dáma)' není zmínky; sestry Krásné nebyly proměněny v kamenné sochy, nýbrž u Krásné svorně žily.

Z vypravovaného obsahu, v nějž nemohly býti pojaty všecky podrobnosti, jest nad vši pochybnost patrno, že tištěná povídka obsahuje všecky význačné črty, které v pohádkách odděleně brzy tu, brzy onde se vyskytují. Odchylky jako na př. rozluštění v čes. pohádce z Poděbrad vysvětlují se vlivem pohádek jiných, které tuto látku jinak vypravují. Mnohdy slova, obraty a líčení téměř do slova ve versích tištěných a pohádkách se shodují a to tak, že pohádky české více přiléhají k versi české a moravské k versi moravské. Že by skladatel povídky tištěné byl sebral jednotlivé zvláštnosti pohádek v Čechách, na Moravě a na Slovensku kolujících a z nich povídku svou setkal, předpokládati nelze, neboť v st. XVIII., kdy povídka tato poprvé v literatuře české se objevila, nebyl smysl pro národní pohádky ještě probuzen; proto zbývá toliko možnost,, že národní pohádky povstaly z povídky tištěné, která jako lidová knížka v lid vnikla a jím byla osvojena, načež děj její se vypravoval ústně a doznal rozmanitých změn, které nejsou však tak pronikavé, aby původní jejich tištěná předloha nemohla býti rozpoznána.

(Dokončení.)

a) Posměvače. 8) D. III. (4—7). Zavede listonoše, jenž byl neuctivý k němu, s: pravé cesty až do zřícenin. D. III. (7—9). Zakroutí krk studentovi, který neposlechl dobré rady a při opětovném setkání, sbíraje