Okolo toho času před velikonočníma svátky z domu Heřmanovského byla pochována jedna vzácná panna, neb přes svátky nechtěli ji nechat umrlou ležet, ale bned ten den ji pohrbiti dali. Tedy jistý chudý, však opovážlivý člověk viděl, že ta panna jakožto nevěsta zlatý prsten měla, vstal v noci a šel na krchov, ji vykopal a ten prsten s jejího prstu se-jímal. Nemohouc ho hned tak snadno sundati, rozhněval se a s tou pannou velmi na znak hodil, pročež žloutek z úst jejích vyskočil a ona ohživnouc lekla se toho člověka a prosila ho, by ji domů dovedl, že toho nebude litovat. I učinil to, a ona přijdouc domů vypravovala, kterak ten žloutek kvapně polknout chtěla a tak se za živa zadávila. Ouěinkem sice zlým, však vnuknutím dobrým toho člověka k životu zase přišla, který tak zasloužilého trestu ušel.

Blíž brány německé neví se z jaké příčiny ušel jeden mladý měšťan a když několik let se nevracel a dostala todtenschein jeho mladá žena, že by umerlý byl, zas se vdala, a když již šest dětí měla a všechny malý, tehdy přišel z vojny její (manžel) a vidouce ty děti, ptal se, čí by byly. A když se dověděl, velmi zuřivě se stavěl. Přijdouc jeho žena a zahlídla ho okénkem a poznala jej a se před jeho (zlostí) skryla On ale, když ani ji ani toho prvotného muže nemohl najíti, napsal jí psaní, dajíc známost o sobě, že chce poustevníkem býti. Jmenovaná pak paní se zbláznila nosíc malé dítě a nůž pravíc, že chce to prase zabiti. Na to, když jí odňato bylo a ona též zaopatřena byla, by sobě neb lidem neuškodila, třetí den umřela hořem. Ten rod se posavad v Sušici vynachází a proto se zejména nejmenuje.

Jakým způsobem Mánes své studie krojové a typové zužitkoval pro svoje tvoření, pokusili jsme se již vyložiti.*) V tomto čísle Českého Lidu jest opět zařaděno několik z těch komposic Mánesových, na nichž přímo vzory mezi studiemi jeho lze dovoditi. Nebudeme se o nich šířiti,