starý druh Mánesův Herold o dojmech kroměřížského pobytu Mánesova ve svém životopisném náčrtku, ve Vlčkově Osvětě před lely uveřejněném. Obdivuhodno je při tom, že náš mistr s celým zanícením své horoucí duše umělecké se přiklonil .k detailnímu studiu skutečnosti v době nezkrácené u nás ještě vlády romantismu, který pro prosté zjevy života lidového neměl smyslu ani porozumění. Bylť Mánes z těch vzácných duší . uměleckých, které svoji dobu o několik desetiletí předstihuji, jakoby v intuitivním vnuknutí o rozvoji budoucím.

Řekli bychom, že byl Josef Mánes u nás zjevem zcela ojedinělým,, kdyby nebylo vzácné ženy, která před ním a zároveň s ním, týmže pudem, genia vedena, nebyla šla touže cestou za cílem tvorby literární. V době, kdy různí profesoři na základech více nežli vratkých si troufali stavěti smělé, dnes již rozmetané budovy fantastických obrysu o bájesloví našich předků, ona pod Tatrami i na nejzápadnějším pomezí českém mezi Chody sbírala materiál národopisný, bystře postřehujíc rysy významné, všímajíc si s láskou pravého epika detailův a pronikajíc tímto studiem, týkajícím se zevního zjevu, kroje, obyčejů, zvyků, tanců i poetické tvorby lidové, všech projevů samostatnosti citu, bytu i starodávných tradicí, mezi lidem selským tehda ještě o tolik živějších a zachovalejších, k samému jádru povahy lidové. Tyto »šťáravé studie folkloristické« tvořily solidní základ, na němž ona rukou drobnomistra, jenž je. sobě jist celkového dojmu, pevně a bezpečně vybudovala svoji tvorbu literární. A Božena Němcová to činila v učeném a silně kosmopolitickém prostředí, kteréž pro lidovost nijakého smyslu nemělo, ba od cesty, která jediná vedla k tvorbě originálně, národní, ji dokonce odvrátiti chtělo výčitkami nelichotivými. »Kdy se konečně vzdáte té své mánie popisovati, jaké mají tam mašle a tu lemy a_ sukně,« mluvil prý B. Němcové do duše učený Čejka, »kterak v tom kraji na svatbách se napijí a jak při tom si zatancují a zazpívají? Nejvyšší čas, abyste se dala do pořádné práce a sběratelský úkol svůj postoupila lidem, kteří jiného a lepšího nedokáží.« A učený badatel na poli slovanského bájesloví Dr. J. Hanuš domlouvá Němcové, aby nepokračovala v »únavné, titěrné, rozptylující práci sběratelské.« Němcová tvořila zvolna; . a solidně a tak na štěstí nežli procítila a zpracovala své dojmy a nastřádaný materiál, rady a posměšky přátel ji nedovedly k "tvorbě bezbarvě romantické. Obraz autorky Babičky ostal nezkalen ve svých obrysech zdravě reálného, svrchovaně svědomitého a upřímného umění, jež vystihovalo duši českého lidu a proto k duši národa mluvou napořád stejně účinnou promlouvalo a promlouvá, a proto trvalé ceny nepozbylo. Dlužno jen litovati, že předčasná smrt překazila zpracování všeho dalšího; tak solidně nastřádaného materiálu.

Není zajisté zapotřebí obhajovati činností. J. Mánesa na poli studia českého lid/u proti zlehčování jeho významu, vycházejícího ze stanovisek nadobro překonaných. Jsme si plně vědomi ceny studií národopisných též pro krásnou literaturu naši, jakož i pro umění české, kteréž bez nich by se nebyly vybavily z bezbarvého kosmopolitismu. Navzájem zase česká lido--věda vzhlíží s vděkem k oněm uměleckým duším, které před půl stoletím,