byly zákopníky jejího dnešního snažení, a plně uznává význam jejich studií, třeba mety, k nimž jimi čelily, byly jiné, nežli cíle nynějšího bádání národopisného.

K uvedeným již národopisným studiím Jar. Věšína přidáváme v tomto íísle další ukázky studií mistrových, a to kroje slovácké z okolí Uherského Brodu (ženicha a nevěstu, viz str. 308 a 309) a pak vyobrazení selky Fr. Šišákové z Veletína u Uh. Brodu (na str. 311). Obšírných výkladů k těmto obrázkům není potřeba, poněvadž prof. J. Klvaňa ve svých studiích o úboru nevěstinském i v ostatních článcích o kroji na moravském Slovácku v G. Lidu již s dostatek slovem objasnil, co mistr Věšín na těchto vyobrazeních věrně znázorjiil. Neméně zajímavé je Věšínovo vyobrazení slovenské ženy a děvčete z Bzinec v Nitranské stolici, jejichž vyobrazení viz na str. 312.

Originální je náčrtek na str. 313, na němž vyobrazil r. 1884 na své studijní cestě Fr. Štraybl skupinu lidí před kostelem v Leskovém .(Lie-skové, maď. Liészko). Bylo by zajímavo zjistiti, pokud rázovité krojové detaily, zejména tří typických mužů na právo, shodují se se skutečností. Srv. též u prof. J. Kouly, G. Lid [. str. 476—477.

Red.

9. Obilí prodalo se obyčejně některému obchodníku nebo pekaři všecko. »Někteří pacholci byli vtipného rozumu: když z měchů vysýpali obilí, přidrželi ho trochu v rožkách a na oko pořádně měch vytřepáli. Na noclehu v hospodě střepali ty trošky, a bylo toho někdy i dvě měřice. Hospodský jím to odkoupil, a měli na občerstvenou.«

10. Na vápno jezdili do Sobíšek za Přerovem. Z každé obce vypravilo se po dvou s košinami na voze žebřinovém. Ve dvoře malenovském naložila se na každý vůz veliká bečka; u pálenky nasypalo se do ní 20 měřic vápna a zabednilo. Provázeli je: vrátný, dráb a fojt. Každý forman vzal si s sebou žoch a koupil si do něho za několik krejcarů vápna »pro jméno.« Jak se naložilo, nocovalo se na místě. »Když odjeli trochu s očí, za každou dědinou, co by svět neviděl, každý byl bednářem: šparačil a opravoval cosi na bečce, a než dojeli do Malenovic, žoch byl plný.« Když písař vápno odbíral, uviděv žoch, ptal se vrátného po němečku: »Vozisto?« Vrátný zase po němečku odpověděl: »Kaufte Paur!«