podotýkáte, a nic jiného! Ubohá Slovač ~ ubozí Slováci, jako žebrač (žebráci), chrobaě (chrobáci). Říkati ,na moravské Slováci' atd. je čirý, ovšem od nějakého času moderní nesmysl! Slovák adj. slovenský, Slovenska, Slovensko — tak mluví Slováci nejen uherští, nýbrž i moravští, tedy správně: na moravském nebo uherském Slovensku, U nás říkají také ,na Slovákóch' == na Slovácích." Snad postačí toto upozornění, dobře míněné, aby se chyba příště neopakovala.

* článek o Moravských Hrvatech od P. AI. Malce (Č. Lid VIL 186—191) vzbudil čilý zájem u nás a zvláště v jihoslovanských kruzích. Bude přeložen do c h o r v a t š t i n y. Povolení k tomu vyžádal si známý historik Janko Barle. Píše dp. AI. Malcovi mimo jiné: „Úpravo danas pročitao sam Vaše vrlo zanimive crtice v Českem Lidu ,Moravští Hrváti'. Stvar me je vrlo zanimala, pošto nisam prije ništa o tom znao, pa sam Vam zato vrio zahvalan, što ste se dali na opisivanje Vaših župljana . . . Oprostíte mi, što sam tako Slobodan, da Vam pišem, te da Vas zapitam, budete-li još mnogo tih crtica napisali. Da bi naime upo-zorio hrvatsko občinstvo na Vaš spis . . . Drugo molio bi Vas liepo, da bi mi poslali Vášu knjižnicu ,Molitve i pjesme', jer me ona veoma zanima . .." — Po Slovensku vydá v ukázkách práci tuto z č. Lidu oblíbená spisovatelka slovenská a naše spolupracovnice Ter. Vansová. Píše redakci č. Lidu kromě jiného: „Jestli nemáte nič proti tomu, vy-beriem si niečo z článku ,Moravští Hrváti' pana Aloise Maleca (č. Lid VIL, č. 3) pre moju Dennicu. Menovite, že i tu matka je strážným anjelom reci, ako značia památné šlová : . . Dokada mája govori k dici nek hrvatski."

* Národopisná Výstava veskoslovanská v Praze 1895. V příloze díla uvedeného „Doklady a poznámky k dějinám NVČ." na str. XLVI. otištěna je tato poznámka: „Redakce poukazuje výslovně k tomu. že k různým článkům národopisným, kde literatura není udána, sloužily základem hojné články národopisného obsahu uveřejněné hlavně v bohatém a záslužně působícím sborníku Český Lid (red. Dr. č. Zíbrt) a v důležitém časopise vlasteneckého musea olomouckého (red. V. Houdek a J. Palliardi.) Není zajisté třeba dokládati, že redakce tohoto díla, uznávajíc ráda a plnou měrou zásluhy všech jednotlivců a literárních podniků, které až dosud ve prospěch národopisu českého pracovaly, byla vzdálena a prosta všeho, cokoliv by se mohlo vykládati jí na neprospěch z té okolnosti, že nebyly vždy citovány při jednotlivých článcích všechny prameny". Tímto přiznáním a vysvětlením vyrovnána je záležitost, o které bylo psáno v Českém Lidu V. 486—496, |590—600, což tuto podle povinnosti svojí zaznamenáváme.