371. W. M. Hoff mann, On Na-tive American Pictograpliy, Catholic University Bulletin, Washington, 1897, III. str. Kil—170.

372. P. Reinecke, lieber einige Beziehungen der Alterthümer China's zu denen des skythisch - sibirischen Völkerkreises, Zeitschrift für Ethnologie, Berlin, 1897, č. 5, str. 141 — 103

(s četnými illustracemi).

373. Dr. Wilhelm Hein, Marterln in Mähren, Zeitschrift f. österreichische Volkskunde, Wien und Prag, 1897, III., !>. Č., str. 288.

374. A. Geyer, Gescliichle und Lage der Städte und Dörfer, Burgen und Berge, Kirchen und Klöster des alten Schlesierlandes, Leipzig (1897).

375. Sezátorea .(redaktor A r t u r G o r o v e i), IV. 6. 4, Falticeni, 1897, oznamuje v bibliografickém přehledu na str. 240 mezi jinými spisy tuto práci: Teodor T. Burada, O calatoric la vo-míuii din Moravia, Jaši, 1894, str. 36

. (týká se Valachů moravských). Týž spisovatel vydal: O calatorie in satele moldovenesti din Gubernia Cbersou iRusia), Jaši, 18LM; O calatorie la ro-minii din Jíitinia (Asia mica), tamte'z 1893; O, calatorie ín satele rominesti din Istria, 1890.

370. F. y an Vcerteg líem, Zeven, Volkskunde, Gent, 181)7—8, X. č. 3—4, str. 59—00 (číslo sedm).

377. William Wells Newell, The legend of the Holý Grail, The Journal of Amtwa-i Folk Lore, Boston and New York, 18J7, X. č. 38, str. 217 až 232. části!.: Joseph of Arimathaea, Merlin.

378. J. Kohle r, Die Rechte der Urvölker Nordamerikas nördlich von Mexiko, Zeitschrift für vergleichende Rechtswissenschaft, 189G.

379. C. H. St ratz, Die Frauen auf-Java, Stuttgart, 1897; 8", 134 str. liefe. Max Bartels, Zeitschrift für JEthno-tógie, 1897, č. 5, str. 168.

380. A. G1 a s s b e r g, Die Beschneidung in ihrer geschichtlichen, ethnographischen, religiösen und medicini-schen Bedeutung, Berlin, 1896.

381. L, Tobler, Kleine Schriften zur Volks- und Sprachhunde, Huraus-gegeben von J. Baechtold und A. Bachmann, Frauenfeld, 1897, S°, XVI., B20. Obsah: Uber schweizerische Nationalität.

Altschweizerische Genieindefeste. „Die Mordnächte und ihre Gedenktage. Über sagenhafte Völker des Alterturas und Mittelalters. Die alten Jungfern im Glauben und Brauch des deutschen Volkes. Das germanische Heidentum und das Christentum. Mythologie und Religion. Ethnographische Gesichtspunkte der schweizerdeutschen Dialektforschung. Über die geschichtliche Gestaltung des Verhältnisses zwischen Schriftsprache und Mundart. Die fremde Wörter in der deutschen Sprache. Über die Anwendung des Begriffes von Gesetzen auf die Sprache. Srv. pochvalný referát Dra. K. Weinholda, Zeitschr. d. Ver. f. Volkskunde 1897, ö. 4, str. 447 až 448.

382. Rud. Virchow, Anthropo-logischu Excursion uach Mähren, Verhandlungen der Berliner Ges. f. Anthropologie, Berlin, 1897, str. (.331-). až (343).

383. L. W e i s s e n b e r g, Süd-russische Amulette, ibid., str. (367) a d.

385. Sad Parysa, krolewicza Tro-jaiiskie/jo 1542, Najdawniejsza , yra polská drukowana, Opracowai i toydai Hieronym Lopaciúski, Warszawa 1897 (Odbitka z tomu V. l'rac filologicznych.) Vydavatel seznamuje nejdříve s dějinami polského divaila ve století XVí. Podává bibliografii hry „Soud Parisův" a připojuje, čím se liší polské zpracování od originálu. Polský upravovatel přidával si leckde, jinde zkracoval latinský text a zase vplétal narážky na souvěký život, při čemž se nevyhnul zajímavým anachronismům, jak to ostattiě bylo tehdejším zvykem. Srv. naše divadelní liry staročeské, kde Lomnický vkládá do úst Kristových vyzvání, aby Marie Magdalena zvěstovala novinu o zmrtvýchvstání v Pisku, v Krumlove, v Praze atd. (Č. Ó. Musea 186:), 354.) Podobně král Spartanský Menelaos na: staropolském divadle vykládá Parisovi