„Lubci teras do Czeeh iade, wszákož s twa milošcia záwždy bede". (v. 510 až 511) Jinde (v. G88 - 689) stěžuje si Menelaos: „Zatymera sam jechal do Czech, a jemu poleoil wssystko w opiek". Prof. Eopaciňski otiskuje věrně text (na str. 17, 18, 47 facsi-milia z tisku původního), provází důkladnými poznámkami se stanoviska literárně historického i filologického. Tato vzorná důkladnost a úzkostlivá péče rozumí se po dosavadních zkušenostech z prací prof. Lopacinského sama sebou. Otiskem hry o soudu Parisově podává jen další doklad hlubokých vědomostí jazykozpytných a literárně-historických. Pro českého literárního historika budou asi zajímavé čechismy v staropolském divadle: brlokowaty (brlooký), niestocie, niestojcie, stroki (strk), stwornošč, šcigžkiem, tahn§ó a pod. Jsou to nahodilá slova nebo dlužno hledati souvislost mezi staropolskou hrou a staročeským zpracováním téže látky?

38G. Hieronym Xjopaciúski, Naj-dawniejsge siowniki polslcie drukowane, Zebra! i opracowař..., Warszawa, 1897. (Odbitka z tomu V. Prac filologicznych.j Středověké slovnikářství polské vylíčil obšírně prof. A. Briickner v studii „Šrednioweczne slownictwo polskie" v Prac. filolog. V. str. 1 -52. Prof. Lopaciňski podává další příspěvek o vzácných tištěných slovnících polských ze století XVI. Oceňuje jednotlivá vydání a pak otiskuje v abecedním pořádku ze slovníků názvy a úsloví doplňkem ke Slovníku od Lindeho. Studie ovšem bude především zajímati filology polské i české. Vedle toho však i historik bude těžiti z názvosloví staro-polského, jak se v těchto vzácných památkách zachovalo.

387. V. Smutný, Koláfské předlohy, Práce hospodář§ké. Ku potřebě průmyslových škol pokračovacích, Část slovní, S podporou vys. c. k. min. kultu a vyučování, ve Vídni, 1898. Zdálo by se podle názvu, že referát o nové práci spolupracovníka našeho, V. Smutného, nepatří do č. Lidu. Patří, jak hned vysvitne z obsahu: I. Dějinný vývoj vozidel. II. Mechanický základ vozu. III. O provádění rysů kolářských. IV. Vysvětlení jednotlivých předloh (tu je všude přesné názvosloví české, čerpané ze slovníků

staročeských i nových, z í i d o-v ý c h j m e n): Vazba dřev. Kolářské míry. Saně. Pořeznice. Trakař a kolečko. Přední a zadní část vozu. Kolo. Korba. Žebřiny, Fasuněk, Bednění. Plán vozu. Plužní kolečka. Válce. Brány. K o-lářský ornament (jak v pramenech udává, použil tu spisovatel Mančalovy studie o ornamentu řemeslnickém v Cechách z českého Lidu). Na konci: Technický slovník česko-německý a Ně-mecko-české názvosloví nástrojů, látek a prací (zároveň oprávce zkaženého, po němčilého názvosloví řemeslného). Podepsaný nemůže se přirozeně pouštěti do věcného posudku spisu tak čistě odborného. Pokud však smí usuzovati o přesnosti staročeských i lidových názvů, o praktickém použiti lidového ornamentu českého při práci kolářské, neváhal by prohlásiti knihu Smutného za skvělý vzor podobných původních českých prací příručních pro naše po-kračovací školy.

388. Ladislav Haněl, Práce uměleckého zámečníka a kováře od století jedenáctého až na naši dobu, Hradce Králové 1897 (Pojednání Průmyslového Musea pro severovýchodní část král. českého v Hradci Králové č. 4), str. 110, s četnými illustracemi. Odbornou stránku této monografie mohou posouditi jen znalci. Do rámce českého Lidu spadá tato svého druhu jediná práce v literatuře české líčením kul-turně-historickým, pokud se týče vývoje řemeslnické dovednosti _a tříbení vkusu uměleckého. Obsah: Úvod. část všeobecná. Zámek. Klíč. Závěs. Štítový klíč. Přítuhy, kruhy a klepadla. Kříže. Mříže. Z vyobrazení upoutají pozornost zejména předměty [domácí na př. obr. 4. Část zamřížení z kláštera O. O. Pre-monstrátů na Strahově v Praze; č. 7. Trata ze zrušeného kostela sv. Karla (česká technika) v Praze; č. 8. Světlíková mříž z kláštera v Broumově; č. 28. Kování na dveřích ruského kostela sv. Mikuláše v Praze; č. 34. Mřížka ze sanktuaria kathedrály královéhradecké; č. 37. část pažební mříže z kostela sv. Salvátora v Praze; č. 4G. Mřížové dvéře z vlašské kaple kostela sv Klimenta v Praze; č. 42. Zamřížení pobočných oltářů kláštera strahovského v Praze; č. 44. část zamřížení hlavního oltáře kláštera strahovského v Praze; C. 40.