schaurigen auf die Verübung von Verbrechen. Autorisierte Übersetzung aus dem Russischen. Mit einem Vorwort von Prof. Dr. Jos. Kohler, Berlin, 1897, XV„ 232. Srv. rec. prof. Dra. K. Wein-holda, Zeitschrift des Vereins für Volkskunde 1898, I. 108—109.

544. K. L. J e 1 í n e k, Od Bzenca, Obrázky ze Slovácka (Modré knihovny č. 40), v Praze, 1898. Obsahuje živě psané a místním nářečím oživené obrázky: Do stařečkovy smrti; Maměnko, slyšíte?; Sekáči; Kana blatnická; Suchá růže. Do pásma dějového vplétá spisovatel nenucené líčení života slováckého (vhodně a názorně na př. na str. 101 až 104 zobrazuje jízdu králů se všemi říkadly a popisem pestré " výzdoby).

545. O knize Ciszeivs\ého „Künstliche Verwandschaft bei den Südslaven", Leipzig, 1897 (srv. č. 23) referuje kromě jiných J. D. E. Schmeltz, red. časopisu „Internationales Archiv für Ethnographie", Leiden, 1898, str. 35—36 takto: „. . . giebt uns das Resultat seiner Forschungen im übersichtlicher, leicht fasslicher Weise und zwar, obgleich selbst Pole, nicht in seiner Muttersprache, sondern in gutem Deutsch, wodurch sein Werk auch weiteren Kreisen europäischer Ethnologen zugängig gemacht wird. Wir möchten dies als ein erfreuliches Beispiel bezeichnen, das wir den zahlreichen slavischen Fachgenossen zur Nachahmung in deren eigenem Interesse wärmstens empfehlen und ebenso den Redactionen der in slavischen Idiomen erscheinenden ethnologische^ Organen." Tu si kritik zavtipkoval o Česk. Lidu. Netroufám si nijak rozhodovati (srv. O. Lid VI. 305), v jaké řeči mají se psáti moderní knihy a časopisy vědecké. Je to především privátní záležitostí autorovou, jenž se tu řídí svými tužbami a potřebami. D některého na př. z našich autorů, jenž píše po němečku, rozhoduje také to, že sám svým přičiněním se vyloučil až na malé výjimky z kruhu českých listů odborných a cítí potřebu uleviti si občas nářkem na zneuznání v domovině, nebo tisknouti články, kterýchž žádná redakce domácí pro bez-významnost nepřijala, v cizím časopise, kde nemají dostatek prací. To jen mimochodem. Proti tomu však rozhodně

dlužno protestovati, aby cizí odborníci, kteří neznají „idiomy" slovanské, osobovali si právo, z patrné neznalosti rozkvětu a výše literatur i kulturních poměrů slovanských vůbec zakazovati nám vydávání slovanských časopisův ethno-grafických a doporučovali, aby prý se všecko vydávalo řečí cizí, aby tomu mohli rozuměti odborníci, z nichž, jak se toho pokusy děly, kromě exemplářů zasílaných zdarma na výměnu a exemplářů zdarma cizím redakcím zasílaných sotva by se hrstka předplatitelů sebrala, časopis by tak sice vyhověl požadavkům odborníků cizích, jenom že by dále pro nedostatek předplatitelů vycházeti nemohl. Sta a sta čtenářů a přeplatitelň českých nenahradila by hrstka abonentů cizích. Mohu tyto zkušenosti doplniti dalším faktem, že z francouzských obsahů a resumé přikládaných k Českému Lidu, až na Sébillotovu Revue des tra-ditions populaires a časopis The Journal of American Folklore a pod. ani jediný z cizích časopisů, s nimiž se (3. Lid vyměňuje, neuznal za vhodné obsah českého Lidu otiskovati neb aspoň z něho na články důležité upozorňovati. K čemu tedy pořád výčitky a předpisy ?! Ostatně přinášejí cizí časopisy odborné referáty o časopisech maďarských a ruských, vydávaných beze všech resumé německých, přinášejí referáty o časopisech japanských atd. — a je to v pořádku ! Patrno z toho, když je dobrá vůle, že se snadno opatří znalec řeči nezvyklé pro referát. Nejlepší toho důkaz podávají věcné, obsažné referáty K. Khamma v Andreově časopisu Globus v Břun-šviku o slovanských časopisech a novinkách, jakož i Weinholdův sborník Zeitschrift des Vereins für Volkskunde v Berlíně. Nač tedy znova poučování a výčitky! Český Lid za rostoucího stále účastenství vychází po česku sedmý rok a, dá Bůh, bude vycházeti dále, ať se to líbí komu čili nic, jen když bude prospívati úkolu vytčenému při založení časopisu a bude provázen nadále jako posud živým zájmem a horlivým účastenstvím spolupracovnictva i čtenářstva jakožto ústřední orgán lídovědy československé, jakožto oblíbená četba kruhův odborných i četba přístupná nejširším vrstvám českého čtenářstva. Jiných tužeb a potřeb redaktor Českého Lidu neměl a nemá.