kami, na poděkování prý zde chrám Páně ke cti sv. Fabiána a Šebestiána založil a hojně nadal.

V Křečovicich nad Zemanovým Vrchem se pálívaly čarodějnice ještě r. 1835. Svědek očitý Jan Zikán, mládenec školní z Křečovic.

Kyt in nad Mníškem v oudolí nedaleko Chouzova. Chrám Páně ke cti Panny Marie, na den Narození Panny Marie a na Hromnice největší slavnosti. V Korytanech byl hrad v lese, nyní z hradu rozvaliny, zdi hradní. Pověst zůstávala: Šlechtična majíc dítko od přírody slepé a její sestra bydlela v hradě pod Bílým Kamenem, nazvaným hradem, '/« hodiny vzdálen od Eochot a od Kytina. Počátek toho chrámu Panny Marie. Za dávných dnů jela Korytanská šlechtična se svým děckem od své sestry z hradu bývalého, nyní zříceného, z Bílého Kamene domů přes nazvané místo Kytin, který leží v dolině mezi lukami, kde živý pramen vyřinuje posud. Děcko slepé její chtělo píti. Služka vzala nádobu a nabrala z toho živého pramenu vody studničné,- kde řízením a vnuknutím Božím děcko, když se napilo, sobě oči, ruce, nohy a tělo omylo, najedenkráte prohlídlo, sesilněné tělo dostávši. Květiny na louce spatřilo, řkouc: „Matko, tamto hlehle kytinky jsou." Odvěce máť: „Ty je vidíš?" „Ovšem." „Tedy jdi a přines mně je." Pachole z vozu vystoupilo a květiny z louky přineslo Matka radostí na poděkování ke cti a chvále Panny Marie církvičku nad tím pramenem zde založila a nadala. Onen chrám Páně má 400 kroků polí, luk a lesů zádušních, jen několikráte do roka jest mše svatá, ale vždy na slavnost Marie Panny.

Na cestě, když se jde z Husince do Prachatic v údolí u potoka jsou veliké kry kamenné (balvany), jeden kámen plochý a na něm dvě šlépěje vyšlapané v kameni, lid praví, žeť tudy kráěíval Hus a od Husa prý vyšlapané mají býti . . . Podobné lidské šlépěje nalezneš nad Koněprusy, na Kotiši, na skále, na Hrádku Sudoměřském, na Klepcích a jinde více po Cechách.

Koleda na sv. Štěpána o vánoci chodí děti po domích. „Koleda, koleda, Štěpánku . . . snědli. Panímámo, dejte mi jinou a zapleskejte hlinou." Eozdávají se koledníkům koláče, ořechy, jablka atd.

Když jdou krávy z pastvě, děti zpívají: Hou, hou, hou krávy jdou. Nesou mlíka půl žejdlíka pod vodou. A ta naše jalová u Božího kostela. Kostel se boří a stodola hoří. Vlk sedí pod dubem, hraje karty s holubem. Holubička pláče, chce koláče. Nechce s mákem, chce s tabákem.

Když jdou jahodáři z jahod domů, sami jahodníci si zpívají takto: „Hou, hou, hou! Jahodníci jdou, jahody nenesou; jahody jim pobrali, do džbánů jim naprskali, to domů nesou."

Při otloukání p.íšťal v máji. „Otloukej se, kozí pysku, dám ti hrachu plnou misku. Nebudeš-li se otloukati, budu na tě žalovati. Komu? Císaři pánu, že jsi roztlouk dvě stě žbánů. Pán jede s vršku, roztrh si držku. Paní mu ji sešívala, svině se mu posmívala. Huš, huš, huš, vrazím do tě nůž, vrazím do tě zaviráček, budeš pískat jako ptáček.