(Vrazím do tě kudličku, vyrazím z tebe dušičku.) Tamhle je kláda, na té kládě vrána, Až ta vrána slítne, má píšťalka se slíkne." Na to ji vytahuje chlapec a potom na ni píská.

Smrtelnou neděli v postě chodí děti se smrtí po barácích, zpívajíce: „Smrt plove po vodě, nový léto k nám přijde ..."

Hra na šátek (německy: Tílcheltanz). Postaví se chlapci a holky (suda) do kola; do středu vstoupí holka neb chlapec s bílým šátkem. Kolo se točí, a holka šátkem chodí dokola a zpívá si dle nápěvu „Když jsem sila mák". „Mám šáteček mám, komu já ho dám? Nedám já ho žádnému, jenom mému milému. Koho ráda mám, tomu já ho dám." Koho miluje, předen šátek holka prostře, klekne naň, její milý též a dají sobě políbení, a nyní mužský vstoupí se šátkem zase do kola. Nyní on to samé zpívá, s tím jen rozdílem: „Nedám já ho Kačence, jenom mojí milence, kterou já rád mám, této já ho dám."

Hra na Elišku. Děvčata se chytí za ruce dokola, jedna uprostřed se točí a okolo ní všecka tancujou a zpívají takto : „Nebyla Eliška pyšná, přece k nám na jarmak přišla. Eliško, Eliško! Poskoč si pod svou nožičku, vyber si k sobě družičku, vyber si k sobě z růže květ, který by se ti dobře ved." Na to si vybere jedno děvče a v kole s ním tancuje dokola a děvčata také dokola se točí a zpívají: „Válely se koule, koule, za kamny je sroule, sroule, ostaň ty ,družičko' v kole." Na to pustí svou družičku a vyjde z kola ven, a družička zase začne jak na počátku zpívat'- „Nebyla Eliška..."

Hra na masná housátka. Postaví se děti, holky do jedné řady na dlouho. Dvě holky nebo dva chlapci stojí proti sobě, majíce se za ruce chycené, představují vrata a křičí na hejno husí (t. j. děvčat) takto, a řada housátek (holek) jim těm dvěma, co představují bránu, odpovídají. Jinde na Boleslavsku, Rakovnicku tuto bru zovou „Hra na zlatá housátka", nebo „na husičky zlaté". Hoši křičí: „Masný housátka, poleťte." Holky odpovídají: „Nesmíme." Hoši: „Pro koho." Holky: „Pro pána." Hoši: „Pán není doma, jel do Berouna pro drahé koření na zuby bolení." Na to letí. Na to letí řada husí a tu poslední chytí holku. Hoši se ptají: „Koho miluješ?" OdpověcT: „Pána Boha." „Koho víc?" „Všecky domácí." „Kterého chlapce?" „Starého vrabce." Ona uteče a druzí ji honí a chytí a do žaláře ji vedou a hlídají a nepustí ji ven, pokud neprosí a nepřipoví, co má dělati a to musí vykonati.

Hra na honěnou, když se děti honí a jedno je chytá. Když je chytí, musí opět to dítě ostatní děti honit. Které dítě jest slabé, vběhne do rady, tu mu honič nesmí nic učinit, když řekne: „Já jsem v radě," nebo řekne: „Já pikám."

Hra na Paní Růžovou. Sednou děti do řadu dlouhého, jedno druhému do klína. Ptač jde k prvnímu dítěti a ptá se ho, kde je Paní Růžová? Odpoví dítě: „Vedle." Ona jde k druhému, ptá se zase tak třetího, čtvrtého, pátého, šestého, až poslední řekne: „Já jsem to" (Paní Růžová). Ona vstane, vezme jedno dítě za ruku ze řadu a říká: „Točím, točím andělíčka okolo Božího kostelíčka, andělíčku, klekni." Neb variant: