hostinský praví, že poslal svého koně do Jaroměře na trh, chce zaň

300 tolarů. Když žid se hádá, hostinský odejde, a žid stojí náhle

v pustině — hostinec pryč. Srv. též 7 b) E. klame dary neb prodejem zvířat.

(Pokračování.)

Z české Třebové poslal podepsanému spisovatel p. J. Tykač zajímavou a důležitou zprávu o variantu pověsti, známé z Erbenovy Svatební košile. O poměru lidového podání a básnické skladby Erbenovy bylo již u nás napsáno několik studií. Tuto podáváme příspěvek další, neobyčejně pozoruhodný. Pan Tykač píše: četl jsem před dávnou dobou, že prý Erbenovi byla vzorem Bürgerova Lenora, ostatní, čím se liší, že . vzal z pověstí českých, ale z kterých, to nebylo dostatečně doloženo. Nevím, zdali od té doby co bližšího bylo objeveno. Od včerejšího večera mysl moje trvá v příjemném naladění, neboť jsem slyšel pověst, která jest vlastně hotovou Svatební košilí, tak že Erben nepotřeboval než vzíti ji a odíti rouchem básnickým, a skvost byl hotov. Osnova v hlavních rysech aspoň tu byla. Škoda, přeškoda, že ji nemám celou, nýbrž jen trosky; ale i ty mluví dosti. Poslyšte. ...(Začátek schází úplně.) (Milý s milou měli jakýsi slib. On odešel do světa. Najednou v noci pro ni přišel.) Vypadal tak, že ho měla za živého. Vyzval ji, aby sebrala své věci a šla s ním, že si pro ni přišel. Svázala šaty do uzlu a šla ... Po cestě on mluví: „Měsíček svítí, živej s umrlým běží, má milá, bojíš-li se?" „Co bych se bála, vždyť jdu se svým milým Honzíčkem?" . . . Přišli ke hřbitovu . .. ocitli se u otevřeného hrobu. On ji vyzývá, aby tam skočila . . . Ona tam jen uzel hodila a utíká nazpět ze hřbitova pryč. Na blízku stála chaloupka, do té vběhla a schovala se na pec za kamny. Na „lajci" v sednici ležel umrlec. Onen přišel k oknu a volá: „Umrlý, podej mi tu živou s pece!" Umrlý pustil ruku s „lajce". Volá podruhé: „Umrlý, podej mi tu živou s pece!" Umrlý pustil nohu s lavice. A po třetí volá: „Umrlý, já ti povídám, podej mi tu živou s pece!" A umrlý posadil se na lavici. V tom kohout zakokrhal, umrlý na lavici zase se položil a onen musil utíkati pryč. Tak byla zachráněna.

Takto doslovně vypravovala mi pověst zde 601etá žena K. Vaňásková, rodilá z Herbotic za Lanškrounem, vesnice to na samé hranici moravské, vesnice české. V letech 40tých slyšela ji několikráte s jinými pověstmi a pohádkami vypravovati qd své matky Marie Hejlové z Herbotic, a to dříve, než Erbenova Svatební košile byla složena. Obě ženy nenaučily se čísti. Matka čísti neuměla a s nikým se nestýkala, kdo by byl mohl znáti Erbenovu báseň. Jest úplně vyloučena možnost, že by pověst znaly z Erbena. Jenom že K. Vaňásková z obšírněji vypravované pověsti