O malbě a nápisech záklop na českých lidových stavbách.

Budovatelé starobylého stavení selského vedle pevnosti a praktičnosti dbali i ozdobnosti svého díla. Každá část stavby nám o tom podává důkazy, jak ostatně již několik pěkných studií, uveřejněných v čes. Lidu, o tom poučilo. Byly však zvláště některé kusy jakoby určeny k tomu, aby budovatelé jimi svoji krasochuť a dovednost projevovati mohli.

Byla to především lomenice. Stavení z větší části u nás kolmo na směr cesty byla stavěna a tak lomenice příchozím nápadně na oči se stavěla. K tomu její povýšené stanovisko, rozlehlá plocha á případný tvar. Což tedy div, že všechen vtip na to vynakládán, aby byla pěkně vyzdobena a dobrý dojem činila na příchozího.

Nejobyčejnějším prostředkem výzdoby bylo vkusné rozdělení celé plochy na menší úměrné části, vedení řims a příček pěkně profilovaných a vyřezávaných, vykládání menších ploch prkny různého směru (tak zv. „šreky“). Takováto výzdoba docelována někdy nátěrem barevným i malbou.

Lomenice se svou bohatší nebo chudší výzdobou vystavena byla zhoubnému vlivu živlů, i bylo nutno dle možnosti před nimi ji chrániti. Za tou příčinou střecha stavení přes kraj lomenice prodlužována. Dálo-se to nejčastěji prknem nebo krytbou šindelovou, jež pospodu zakryta byla prknem, jemuž se říkalo okřídlí. Okřídlí bývalo někdy malbou zdobíváno (na příklad lomenice z Křičova u Bydžova). Vrchol okřídlí byl šikmo seříznut až k samé lomenici a tu položena nová ploška střechy, šindelem ve dvou nebo třech řadách čili šárech krytá, čímž při vrcholu lomenice povstal jehlanovitý přístřešek dolů otevřený, jenž ihned ob-