24. Hlavy vůbec s šatama s čepci aneb s plachtama krejou panny, jako vdaný stejně s matkama. Vínky se jim nelíbí, že když dcera pochybí, má-li čepec, spíš než kopec se tak nestydí

25. Šněrovačky, lajblíky počestnější veliký jsou zrušily, že jim kryly ňadra po krky. Teď nosejí lajblíčky. —

26. S obují však chybily, snad sedmkrát opily, že nejvíce jsou střevíce si zošklivily. Zalíbily šuplata, toť je móda proklatá, co tu zkusí, když z nich musí bosá do bláta.

27. Padne-li déšť nebo sníh, nepostačí zouvat jích, ševče kleje, že to zle je moc mazadla v nich. Jeden z louže vytáhne, druhý se jí vypadne, lemovačky od omáčky shnijí hedvábné.

30- Dále s pravdou nechci jít, spěv by nemoh konce mít, neb kdo zhruba pravdu hudá, šmitcem bývá bit. Každá lidská zavadnost, zvláště pejcha, nádhernost pláště mívá, se odívá v samou nevinnost.

31. Na to lživé, jalové obyčejné přísloví: ,Jaký jde kroj, tak prý se stroj', pravda odpoví: Kroj nejde sám od sebe, aniž také od nebe, na mravy dbej, kroj dělat dej slušný pro tebe.

32. Ňemůžeť to, co jest zlost, býti spolu také cnost, bejt nádherným i pokorným jest ošemetnost. Hrdost v šatstvu zjevuje, co srdce víc miluje, že do kroje a do stroje pejcha vstupuje.

33. A kdož pravdy té neví, neb chce-li se, se nedoví ?, že se pyšným, jakžto hříšným sám Bůh protiví. Jeho mocná velebnost okázala spravedlnost nad pyšnými, hned prvními, s trestem na věčnost.

34- Máť k vejstraze onen trest, kdo se nechá k pejše svést, neb v kom pejcha se rozdejchá, pádu blízko jest. Bůh všecko snižuje, pokorného zvyšuje a k šťastnosti víc milosti mu uděluje. W. K.«

(S vyobrazením.)

Ve statku u Lásku jinak se neřeklo než „v záboji", starému Láskovi „zábojník" a hospodyni „zábojnice". Před dávnými lety (starý Láska slýchal tak od svého otce, sám se na to nepamatuje) byla u nich ve statku záboj, tloukli totiž lněné semeno a lisovali z něho olej. A podnes říká se tam „v záboji". íííká se tak v mnohých obcích našeho Podkrkonoší a Pojizeří, ač pamětníků rukodělné výroby lněného oleje již není, neboť jich valem ubývá.

Pěstování lnu, v krajinách zdejších dosud hojné, před časy však mnohem hojnější, poskytovalo mnoho semene, jež zužitkovalo se na olej. K setí rádi hospodáři kupovali semeno cizí. Dobře vyčištěné a plevele zbavené semeno usušilo se v „zadní" (chlebové) peci, míchajíc se při tom „řeblem", aby se nezapařilo, „až bylo suchý jako kafe" ¦— pravil