sršně udáví, moucha srazí rohy kraví, nežli on dojde žákovství, men-dličství anebo školství.

Bára. Milej Mikši, ty nevíš nic, nemať toho oumyslu z plic. Kuba, otec jeho milý, kmotříček náš roztomilý, pravil, jestli žákem bude, že peníze míti bude; povídal, že ondy v městě umřelo dítě zajisté nic delší než tři čtvrti lokte, jsouc zmořeno smrtí. Hned od něho žákům dali tři zlatý, že jen zpívali, ježto sotva za pět českejch stálo aneb za šest bílejch! A kdyby jich umřelo deset, byli by vzali zlatých třicet!

Mikeš. Kmotr provaz dobře tě lhal — zdaž jsem ondyno nevídal, když jsou funus v městě měli, jakéhos muže pohřbili? Byl na čtyry lokte dloubej a nedali jim než zlatej. Nad to vod toho dítěte nedali jsou, v hrdlo lhal tě! Tři zlatý spíš vod hrubýho dostalo by jim se toho.

Bára. Nu, nechci víc o tom mluvit s tebou anebo se vadit. Než, přála bych mu žákovství nežli toho sedlákovství. Au on sem přisau s otcem jde, s naším kmotrem; jakť si vede! (Kuba, Vávra na plac jdou.) Ale, ale, kde že Eejna, dcera má a jeho věrná? Bude se hned na ni ptátir vím, že ji musím volati.

Kuba a Vávra (oba mluví). Dejžť Bůh štěstí, kmotra milá, aby*) dlouho zdráva byla!

Bára. Zdrávi byli Kubíčkové, Vavříčkové,. kmotříčkové! Nu, vítám vás, poseďte a něco porozprávějte.

Vávra. Inu, třebas posedíme na zemi neb poležíme. Ty nám, kmotra,

• piva nalej, mé milé Rejny zavolej.

Bára. Hned naleji! Eejnka! Rejnka! pojď brzy, máš tu Vavrouška!

R e j n a. Och, mámo, toť ráda slyším; jdu, jdu a brzy pospíším. Nu,

- vítám vás, kmotříčkové, ušlechtilí panáčkové.

Vávra. Och, radostí se uváži a pro muziku hned káži; když tu již svou Rejničku mám, již dokonce na nic nedbám. Kde kmotr krčmář? ať hude a s námi vesel pobude! Huj, huj, krčmáři, hned nám buď (tu dá piva) a s námi též veselý buď, neb jsem vesel na rozchodnou, maje vandr před sebou. Po svátcích musím pryč jíti a žákovství se učiti.

Krčmář. Jáť s vámi vesel pobudu a vám též notně zahudu; jenom hleďte notně píti a potomně k tanci jíti.

Vávra (připije otci a potom tancuje). Přípímť plnou, habre, táto! splň mi: já jdu k tanci za to. (Tu tancuje.) Nu, již jsem se natancoval, též také i nahodoval, musím do jiného jíti, budu-li chtít žákem býti. Já nyní do města půjdu, k vám nebrzy zase přijdu, leč se žákovství vyučím, potom se jinač zatočím. Rejničko, ty se dobře měj a na mě často vzpomínej!

Rejnka. Arciť, můj Vavroušku, budu, aniž veselá nebudu, leč tě zas-uhlídám brzy, neb mě bez tebe vše mrzí. Nu, jdi s Bohem, já jdu též. pryč, abecedě se pilně cvič!

Finis.

Comp. W, F. K. Cz