str. 463
4. Na horách, šejú hrách, po dolinách
čočku; přišel k nam jeden pan, oblíbil si
kočku.
Kočka byla bohatá — měla čtyry koťata.
(Z Y. Polome.)
5. Horo, horo kobzolova, ma panenka něni doma, skoro ráno šla na pole, vykopávat tam kobzole.
(Z Jarkovic.)
6. Stoji pan na mostě liči (čítá) prstem ovce, liči, přeučuje, barana chybuje.
(Z Kravaře v pr. SI.)
7. Tancovaly dvě jelitka, bachorek jim pískal, Tomášek se poskakoval, až se zle potřiskal.
(Ze štěpánkovic v pr. SI.)
|
Kravíř si naříká na špatnou stravu:
8. Dycky zelo a kobzole, nikdaj kuska masa,
kerak by se veselila
N— Ova chasa. (z Chalikovic.)
|
Vylezla na pec, nadmula hubu: »Pane polesny, ja tu nebudu.« A slezla s peca, nadmula pysky, sežrala všecky kobzole z misk'
Tančící na louce děvuchy popěvkují si:
10. Už ty pilky dořezaly, už ty mlýnky domlely, už sedloci domlotili, už sú prázdné stodoly.
(Z Moravky.)
11. Ty sviňoku, svinsky, tys mi ukrod rýnský. Ja tě půjdu žalovat,
a ty mi ho musiš dať.
(Z Moravky.)
12. Běžel pes přes oves, suka (fena) přes pohanku;
ztratil pes galaty,
suka mezulanku (sukni).
(Z Jaktaře.)
13. Přiletěl havrun na susedu dum, sednul v okenenečku, v zelenem vinenečku
rozvinul se un. (Z Moravky.)
14. Jede chlopek z hostinky, ztratil babku z košinky. Babka pláče — halata, že ju zhodil do blata.
(Ze Štěpánkovic v pr. SI.)
|
Kravařky, málokdy kravíři na Těšínsku na sebe „helokají". Název „helokání" pochází od stálých refrénů „heló, heló!"*) Na Opavsku a v pruském Slezsku též na sebe pokřikují pasačky, ale ve verších neslyšel jsem žádné helokati. Helokáním děvuchy chtějí jaksi udržeti společnost mezi sebou, již přetrhuje vzdálenost místa, nebo se škádlí:
*) Srv. Al. Jirásek, Č. Lid III. 8—10.
|
