se nechati po „placi zhaňati", by šly pokojněji. Matička napomíná pasáka: „Žeň každým rázem ve jméno Pána Ježíše Krista, však při-ženeš kravičky do dom pohromadě dojista. Neklej, nezlob se, nedělej „zlému" radosti, pas v tichosti, s písněmi, s libostí. Povede se tobé jako nejsvětějšímu pastýři Panu Ježíši, kravičky se ti všecky pohromadě"

udrží a Utiší." (Z Podvihova.)

Krávy jako koně mívají na čele hvězdu nebo malou „blosku"; „lysina to je ene páru perek". Oko pastevcovo postřehne, má-li soudruh krávy „kobeřaťé" (břichaté); posměváčkovi však jest pozor dáti, by se jeho kravám něco horšího nestalo, totiž, aby se „nenabečko-valy, nezažraly". Při první pastvě koulí se kolem stáda vejcem vařeným, aby se nerozbíhalo. Též po hřbetě koulí se vejce, aby byly

krávy tlustý. (V Domaslavicích.)

Kravám se má na pastvě zpívati, aby trávu „škubaly" :

Nebo se na ně volá: „Pas se, paš!" nebo „škubaj, škubaj!" Jde-li dobytče do škody, křičí se na ně: „Hej, kaj ideš? jdi zpátky!"-Nebo „Koza stará, květula, kalina atd. vratiíš!"

Pasáci jeden druhého upozorňují, jestliže zočí, že dobytek jde tam,, kam nemá: „Tedor! Kráva v želu, ve rži, kobzoloch atd.;; nědaj, nědaj!" (M. Lhota.) Na pastvě se stává, že -krávy se trkají, tu třeba pastevcům je rozháněti, by se „n ep opy t valy" ; hůře jest, když: se krávy „sbeknú", t. j. dají hlavy dohromady a hrozně „ryčú"; to. se přihází tehdy, jde-li kolem masař (řezník), aneb uvidí-li „lunt kervavy". Krávy ryčící nebo „volující" (běhající se), dají málo mléka, pasáci, doma pak neradi slyší výčitek.

Mají-li krávy dobrou pastvu, pastevcům naskytuje se volná chvíle k zábavám; tu buď zpívají, helokají, nebo čas sobě ukracují pozorujíce přírodu. Písně zpívají se svaté, též světské „frantovské" zvané..

Z těchto některé uvedeme: