Ze života slezských pastevců.

Na paši dětem nemůže býti ani teskno; sejde se jich několik a ty bez čtveračení, nějaké „útěchy" se neobejdou. Zábava pastevců začíná v nejútlejším mládí, nebo! malým dítkám matičky ukládají povinnost pásti „hušitka", „husy". Na pastvu stádo vyhánějí: „húč na pašu, huúč na pasu!" Aby housata se pásla, pokřikují: „škubaj, škubaj!" (též „škobaj, škobaj!") Paskudné (mlsné), jdoucí do škody, okřikují: „huúč — obratiš, huúč — obratiš!" Domů se svolává štěbetavé hejno: „pile, pile, pile!" nebo „pila, pila, pila!" Husy jsou bílé, sivé, sedlaté, krkohlavé.

My dospělí smrtelníci nerozumíme, jaký hovor husí rodina mezi sebou vede, ale děti — pastevci vědí, co si povídá.

Jdou-li housata do škody, a nemohou-li dosáhnouti, prý stěžují si staré: „Němožem došahnúť, němožem doáahnúť!" Stará nutkaje: „depc, depc!" Houser, stojící na stráži, volá: „Klara! Chlop stoji za plotem!" Housata uslyševši housera, aby nebylo poznati, že měla zálusk na zapovězené obilí, zamlouvají řeč : „Jak my srny švarné, jak my srny švarné!" Star'a: Jak sem byla telka, tež sem byla taká!" Houser škodolibě: „Ale dávno, ale dávno!"*)

Děti jsou rády, zbudou-li se pastvy husí a postoupí výše, tomu nasvědčují tyto verše dospělejší pasačky:

Něco „hodnějšího" jest již pastva kravská. V okolí Opavy na severozápad pasou jen chudobní kozy, sem tam některý chalupník nebo zahradník vyžene krávy. Též v pruském Slezsku málo pasou; za to na jih od Opavy v horách, na Frýdecku, tam „kravířů" plná pole, pastviska. Kravířůui jest znáti jména krav. Nejběžnější ve Slezku jak na Opavsku tak Frýdecku jsou tato: „Babuša, březula, ciganka, červina, duška, frela, herla, jahoda, javora, jirysa, iskerka, kalina, kavka, kontesa, kropena, křižana, květula, laňka, laská, libuša, lyšena, malina, molocha, megera, milená, panimama, pryncula, raduša, ružana, růžička, rybina, srna, stračena, tylora, tysula, veselá, veselina, věrdula, značina." Jmény těmito volá se na ně na pastvě.

Než se vyžene stádo ponejprv na pastvu, okouří se kadidlem posvěceným a věncem dotýkaným na Boží Tělo o monstranci, potom je hospodář nebo hospodyně pokropí svěcenou vodou. Krávy napřed musejí