byla vždy přihnuta, tvořila oblouk. Louč byla 2— 5 cm. široká. Při vázání a počítání se šlo před se takto: Do otýpky počítána kopa louče, totiž dvě poloviny po půl kopě, a jak byla do oblouku ohnuta, obloukem čili srstí obě poloviny k sobě složeny. Svázala se nejprv, u konce jednoho, čímž se druhý ještě více otevřel, načež se stáhl i konec druhý, čímž se obě poloviny úplně narovnaly. Za vazadlo upotřebena žitná sláma, z níž několik stébel dohromady stočeno. Obě poloviny otýpky rovnány tak, že ke krajům kladeny louče širší a do středu užší. Otýpka byla asi 12 cm. silná. Čtyři otýpky kladeny na sebe a svázány opět stočenou slámou, což tvořilo jeden balík, a v tom stavu šla louč do trhu. Ke konci první polovice XIX. století prodáván balík louče bukové v Jičíně v trhu za dva groše šajnů.

Louč borová dělána v každé domácnosti, kde nechtěli jinou kupovati a nedělali si nic z kouře a bylo-li dříví borové po ruce, avšak upotřebena ponejvíce k svícení mimo světnice, v stájích, ve sklepích, sušírnách, pivovarech a p. Louč borová štípána z polen.

K svícení ve světnici zařízen svícen, kterýž stál na podstavci buď z špalku nebo z prkna zhotoveném a nožky opatřeném jako přeslice na tyčce, asi 1 '/,2 m. vysoký, na jehož vršku zasazen svícen železný, dvou-ramenný. Ramínka rozpoltěna tak, aby se do nich louč snadno zastrčila. Aby se louč příliš dolů neklonila, vložena z počátku v poloviční délce do svícnu, až když polovice dohořívala, posunuta ve svícnu až ke konci. Při delším svícení, jako při přástvách, draní peří a jiných shromážděních, musil vždy jeden člověk světlo opatrovati, aby nezhaslo. Při pracích jednotlivých, jako řemeslnických, musil vždy jeden svítiti, t. j. louč v ruce držeti, opatrovati a na samé místo, kde třeba bylo, svítiti, poněvadž louč na velikou vzdálenost nesvítila.

Kuřáci tabáku musili míti vždy po ruce ocílku, kteráž bývala upevněna na noži kapesním, křesací kámen, jenž byl prodáván v každém krámě kupeckém, a hubku, jež na místě troudu jiskry chytala, načež chycenou jiskru i s hubkou utrhl a do dýmky k tabáku vložil.

Oleje a svíček za svítivo užíváno ponejvíce jen v městech, zápalek svrchu psaných však všude. Aby mydláři svíčky lojové příliš draho neprodávali, vydávána jim od příslušných úřadů taxa.

Oleje lněného vyráběno v dřívějších dobách mnoho, jenž upotřeben k věcem různým, také i ke svícení; ale naříkáno naň, že příliš kouří; pročež, když zavedeno pěstování řepky a z ní olej vyráběn, byl olej lněný z lamp vytisknut. (Srv. v tomto čísle str. 420.)