mene nepogubi, nego nevoljnomu grišniku milosrdan otac budi. O dobři Ježuše, o sladki Ježuše, o preblagi Jezuse."

Všecky tři osady mají velké obecní jmění. Páčí se na 30 i více tisíc zlatých u každé z nich.

Louč buková a osyková se nevyráběla v každé domácnosti, poněvadž potřebovala větších příprav a úprav; pročež vyráběna způsobem průmyslnickým. Dřevo toto voleno hlavně z toho ohledu, že není hrubě sukovité a lítovité, a proto stejně hoří a nemnoho kouří. Tato louč se vyráběla ze silných a zdravých kmenů. Tyto rozřezány na špalky v délce obyčejné jako dříví palivové 80 cm. Špalky štípány na proštípky klíno-vité; štěp veden přímým směrem od kůry k duši. Zatrhané části a výstupky osekány sekerou tak, aby proštípka byla dosti rovná a hladká. Která se nezdařila, hozena hxied do paliva. Když dostatek proštípek přichystáno, přikročeno k dělání (hoblování) louči, k čemuž bylo několik lidi zapotřebí.

Hlavním nástrojem byl hoblík. Na způsob truhlářského „štospanu" nebo hoblíku bednářského asi 60 cm. dlouhý s širokým želízkem a otvor záklopkou opatřen, v přední části ramínka do něho zasazena tak, aby z předu dva lidé mohli za ně tahati. Stolice podobná stolici tesařské, na níž se prkna štosují. V stolici zasazeno pachole zářezem opatřené. Do zářezu toho zasazena proštípka spodním čili slabým krajem a klínem přitažena. Na vrchní, silnější stranu položen hoblík; z předu se postavili dva muži, aby hoblík tahali, třetí pak stál vzadu, který hoblík vedl a od zadu strkal. Čtvrtý seděl vzadu, který louč z pod záklopky vyčnívající vybíral a na stolici před sebe jednu po druhé rovnal. Každý tah musil býti veden přes celou proštípku, aby louč byla celá. Jak se hoblík posouval ku předu, louč vylézala pod záklopkou k zadu, již musil odbírač vyndati; opomenul-li to, stala se v hoblíku zácpa a nastala přestávka. Nahoblovaná louč odložena prozatím vedle do hranice tak, jak byla z celých proštípek nahoblována. Zbytek proštípky od duše, jež nemohl býti dohoblován (nazván „skolek"), vyklínován a vložen s ostatními na pícku k uschnutí, jež poskytovaly výborný přísvěc v peci chlebové nebo i k jiným rychlejším topením.

Když takto připravené množství proštípek zpracováno, nastalo vázání. Tu louč s hranic brána tak, jak byla kladena, rovnána a počítána. Předně vázány otýpky; louč, jak z hoblíku vyšla, byla po jedné straně nalamovaná, drsná, čemuž se říkalo „srst", kdežto druhá, vrchní strana byla hladká. Proti srsti louč hořeti nechtěla. K straně hladké