Obojí aspoň v té chvíli hlásají neveste i mnohé rady a hovory, ano i písně „svarebnyjch". Kříž ostatně i vidí v tom vyšívání lid sám zpívaje s mladíkem, jenž vrátiv se z ciziny našel dívku svou provdánu, že „míla bílyj čepec, na ňom černyj kříž". Tvar kříže stává se nezřetelným jen tím, že zadní část čepce vějířovitě je nakrčena.

Ve vyšívání samém snesly šedličky chodské přemnohé vzory v celku a na první pohled jednotvárné, ale v podrobnostech mnohými domácími přirozenými prvky původní i zajímavé. Najdete na koláčích „křížky" obyčejné a zpáteční, dvojité křížky, „vězdičky", „kvítky", „kuřátka", „kapličky", „křivyj štich", „křivou cestičku", „zadrhávku", „kalíšek", „řetízek" obyčejný i pletený a j.**) Za vyšívání zadu vkládána bývala jemnější krajka, která zrovna kotě kryla.

Plínka na koncích zdobena rovněž výšivkou i krajkou; na jediné delší straně, na samém kraji podél, výšivkou okrajovou s vytahovanými nitmi, bílou, tak zvaným kalíškem. Kalíšek zdobil čelo ženy obrácen ke koláči a nešel až ke koncům, nýbrž jen asi po uši.

Za nejstarších časů, pokud se stařeny rozpomínají, nosívaly prý matky a báby jejich čepce bílé v době postní***) a „ke všídni". Všední byly přirozeně hrubé a snad i bez vyšívání. Já sám vídával ještě před dvaceti lety čepců dost, zvláště na svatbách všechny matky bývaly v nich vystrojeny. Nyní už jej na Chodsku neuvidíte, leda o národních slavnostech a bílých se i vůbec málo zachovalo.

2. Přeslen býval nutným závažím vřetena, mělo-li se na vřeteně přísti. Nastrkoval se zdola asi do jedné čtvrtiny celé délky vřetena a pomáhaje mu svou vahou ? poloze stálé, dělal z něho jakéhos užitečného vlka, jejž pradlena zavázavši na hořejší konec počátek příze v rukou roztočila a pak po světnici běhati nechávajíc a zase znova roztáčejíc, tak předla. Proto bylo třeba, aby byl přeslen těžký a aby byl hezky stejnoměrně jako vlk vykroužen. Nejobyčejnější přesleny byly z hlíny mačkány a vypalovány bez polévání, jiné ze skla se lily (č. 1., 2.), jiné byly porcelánové, polévané i malované (č. 7.). Nejvíce oblíbeny bývaly na Chodsku přesleny z tvrdého dřeva, zvláště červeného, švestkového, jež, aby byly těžší a aby nepukaly, cínem oblévali. Přesleny tyto bývaly často dárky hochů děvčatům v přástkách a bývaly mnohdy umělým dílem jejich prostých, necvičených, ale vytrvalostí a touhou vedených rukou. Diviti se musíme okrasám a vzorkům, jež člověk neznající třebas ani čísti a psáti do tvrdého dřeva kudlou a sídlem — jiných nástrojů neměl — vedlabal a cínem na staré lžíci v krbu taveným obléval (č. 3.—6.). Ještě úpravnější a bohatší tuto práci, často sklíčky a kaménky i korálky všelijakými, ba i granáty pravými prokládanou na přeslicích nalézáme.

3. Zavírání dřevěné obkresleno věrně z „domovních dveří" chalupy. Skládá se z vodbičky A a závory S. Lopatkou otáčivou kolem